Jednoho dne, kdy jsem ještě byla mladá a život vypadal jinak, byla jsem ponořena do každodenních povinností domácnosti, když mi zavolala má blízká přítelkyně Ludmila. Přerušila mě v práci a s naléhavostí v hlase mě pobízela, ať k ní rychle přijdu. Prý ji opustil Jirka odešel za jinou ženou z Kutné Hory, což pro nás všechny bylo naprosto neočekávané.
Sešly jsme se u Ludmily doma, usedly ke stolu a otevřely lahev moravského vína. Ten večer jsme pojaly jako oslavu nové etapy jejího života. Ona a Jirka žili léta ve složitém vztahu. Jirka byl žárlivý a panovačný, často vyžadoval Ludmilinu naprostou pozornost, leckdy byl nevrlý, a nebyl to žádný gentleman dokonce se stávalo, že rozbil talíř, když se mu nezdálo, jak Ludmila uvařila. Jeho nálady jim někdy přinášely týdny tichého napětí, které bylo těžké vydržet.
Pamatuji se, jak si tehdy Ludmila oddechla, když zůstala zase sama. Jirka ji v dobách své žárlivosti zakazoval vidět se vůbec s kamarádkami, protože se bál, že ji ovlivníme. Teď však Ludmila sršela nadšením a těšila se, až nás uvidí častěji. U sklenky vína jsme sdílely historky o mužích, kteří vyžadují od svých žen příliš, i o tom, jaký tlak jejich chování na naše životy vyvíjel.
Nikdo z nás netušil, jak Jirka tu novou ženu poznal. Prý za ní začal docházet pod záminkou jakýchsi tréninků. Přemýšlely jsme, zda se bude nadále starat o svoje děti a zda by ho Ludmila měla nahlásit policii, protože si už nebyla jistá, co dál.
Strávily jsme u Ludmily dlouhý večer povídáním o svých ztroskotaných láskách. O měsíc později, když se Jirka objevil na prahu jejího bytu, přivítala ho s chladnou tváří. Na rozdíl od jeho očekávání ji zpět nezískal. Zeptal se jí tehdy Co vlastně ženy chtějí? A Ludmila mu odpověděla rázně: Lásku a úctu.
Našla v sobě sílu a věděla, že o takový vztah už nestojí. Jirka tam jen stál a nechápavě hleděl, jak Ludmila kráčí vstříc nové, svobodné budoucnosti. Ty dny mi zůstaly navždy v paměti jako připomínka toho, že ženy si zaslouží víc než jen trpělivost.