Adam opustil svou manželku a děti, aby začal žít s jinou ženou. O měsíc později se vrátil domů, doufaje, že znovu obnoví jejich vztah…

Dobré zprávy

Alena se pohybovala bytem, zamotaná v chaotických domácích činnostech, když ji z nenadání prozvonila Markéta. V telefonu její hlas zněl znepokojeně, rozpolceně volala ji k sobě domů, protože ji právě opustil Radim. Odešel za jinou ženou z Hradce Králové, což připomínalo podivný déšť padající z jasného nebe nikdo by to nebyl čekal. Ve spěchu se obě ocitly u kuchyňského stolu a v tichu a absurdním pospolitosti otevřely láhev becherovky na oslavu zvláštního konce.

Markéta žila s Radimem v dlouhé, tvrdé zmatenosti jeho žárlivost byla jako kaše připálená na dně hrnce, dusivá a nikdy neodstranitelná. Vyžadoval stálou pozornost, rozléval polévku a rozbíjel hrnky, když se mu nezalíbilo jídlo, a na podlaze nechával střepy svých tichých dnů, kdy vůbec nemluvil.

Teď, když byla Markéta náhle svobodná, věci se zdály průzračné jako říjnové nebe nad Vysočinou. Radim jí dokonce nedovoloval vídat kamarádky. Aby tě nezkazily, říkával, zatímco v oknech dunělo prázdno jeho odcházení. Teď se těšila, že bude v kruhu přátel a v surrealistickém smíchu sdílely příběhy o žárlivcích s hlavou na polštáři z peří a jejich vtíravé výčitky slyšely až za rohem.

Odkud Radim znal tu neznámou, nevěděla žádná z nich. Jezdíval k té ženě s tělocvičným kufrem v ruce a tvrdil něco o tréninku, ale to byl jen kabát, co zakrýval jeho lži. Kdesi vzadu se vynořila otázka bude dál platit alimenty na děti, nebo se rozplyne jako pára nad hrncem? Markéta v polospánku přemýšlela, jestli by ho měla nahlásit policii, nebo ho nechat spadnout z vlastního oblaku.

Večer na sebe splétal indiferentní vyprávění, vánky becherovky a proklamace o nešťastných láskách i rozbitých vztazích. Když se po měsíci Radim vrátil, Markéta ho přivítala chladně, její pohled byl skelný a vzdálený jako hladina rybníka ráno. On byl přesvědčený, že bude šťastná, že ho vidí ale Markéta si lehce narovnala ramena a řekla jen: Ženy chtějí lásku a respekt.

Uprostřed této scény, kde se všechno rozplývalo jako mlha nad řekou, našla Markéta v sobě sílu, změnila se a už nechtěla být jeho součástí. Radim tam stál, jako by viděl poprvé svou vlastní stínovou podobu, a nedokázal říci ani slovo.

Rate article
Add a comment