Proč jsi za mnou přijela, mami? Vždyť jsi celý život pomáhala Ivaně, teď se tedy obrať s prosbou za ní! prohlásil můj syn. Lukáš mě ani nepozval dál, mluvil se mnou mezi dveřmi, jeho hlas byl chladný a pohled cizí.
Synku, opravdu nenecháš vlastní mámu vstoupit do domu? nezvládla jsem se ovládnout a rozplakala jsem se.
Lukáš už chtěl zavřít dveře před mým nosem, když vtom se za ním ozval hlas mé snachy.
Lukáši, s kým si to povídáš? zeptala se Kristýna, když přicházela do předsíně.
Maminko, vy? podivila se Kristýna. No tak kdepak stojíte v té zimě, pojďte dál!
Lukáš jen mávl rukou, otočil se a odešel. Stáhla jsem si boty v chodbě, protože jsem byla opravdu ráda, že mě snacha pozvala. Čekal mě totiž vážný rozhovor.
Měla jsem skutečně vůči synovi vinu, ale docvaklo mi to až teď. Měla jsem dvě děti syna Lukáše a dceru Ivanu a celý život jsem pomáhala Ivance, na syna jsem zapomněla.
Myslela jsem si, že se obejde i bez mé pomoci, protože všechno zvládne sám, ale ukázalo se, že tomu tak není. Všechno, čeho dosáhl, dokázal často jen kvůli tomu, aby mi dokázal, že to zvládne i bez mé podpory a peněz.
Peníze jsem měla, byla jsem už dvacet let v zahraničí, ale posílala jsem je vždy jen dceři. Dnes toho lituji. Ivana si mé pomoci nevážila a když mi bylo nejhůř, otočila se ke mně zády.
Odešla jsem do Německa, když bylo synovi osmnáct a dceři šestnáct. Děti zůstaly s mou maminkou, protože manžela jsem neměla dávno nás opustil. Žily jsme v takové bídě, že práce v cizině byla jedinou šancí na zlepšení.
Za první věčně vydělané eura jsem opravila náš domek, maminka se radovala, že máme v chalupě vodu i splachovací záchod.
Pak mi dcera oznámila, že se vdává. Přišlo mi to v devatenácti letech brzy, ale nepřemlouvala jsem ji. Zeť byl kluk z našeho kraje, nastěhovali se k nám.
Lukáš si se zetěm nerozuměl, tak si brzy také našel nevěstu a odešel. Snacha Kristýna vyrůstala v dětském domově, byla chudá, stát jí přidělil pokoj v internátu, a tam nový pár bydlel.
Ivana rozhodla celý tenkrát jednoduše:
Mami, já jsem zůstala doma, všechno tedy patří mně, prohlásila.
Syn mlčel a o peníze si nikdy neřekl. Všechny své ušetřené koruny jsem posílala dceři a ona s nimi nakládala podle svého. Lukáš se zatím o sebe staral.
Pak nastaly změny. Maminka zemřela a Ivana se hned nato rozvedla. Od dětství měla povahu, že si šla za svým.
A co teď budeš dělat? ptala jsem se jí.
Pojedu s tebou do Německa, oznámila mi.
Obě jsme odjely. Ivana ale nikde nevydržela, všechny peníze z úklidů utratila za nájem a jídlo.
Já sloužila u rodin, tak jsem neplatila za nic. Každou výplatu, kterou jsem dostala pár desítek tisíc korun, mi dcera vzala s tím, že šetříme na byt někde v Dresdnu. Domů už nechtěla, navrhla prodat chalupu.
Prodaly jsme ji, něco jsme naspořily, Ivana chtěla vzít hypotéku, ale pak se znovu vdala, její druh manžel půjčil zbytek a Ivana s ním začala nový život v malém bytě.
Já si pořád říkala, že když pracuji, není potřeba něco plánovat, ale měla jsem. Nedávno jsem vážně onemocněla a už nemohu pracovat. Žádala jsem Ivanu, jak bylo domluvené, že přijdu k nim, ale ona mi suše řekla, že nemají místo že se mám uzdravit a zase odejít za prací.
Nechala jsem všeho a vrátila se do Čech. Jenže chalupa je pryč, zůstal mi už jen pole za vesnicí, skoro hektar, ale buď to prodat, nebo na něm stavět, jenže kde vzít peníze?
Proto jsem se rozhodla požádat syna, jestli by nepomohl pole prodat. O dalším jsem nepřemýšlela.
Lukáš byl na mě natolik zraněn, že se mnou ani nechtěl mluvit, jenže snacha nejenže mě pustila dovnitř, ale ještě měla řešení.
Maminko, my s Lukášem hledáme pozemek, chceme začít stavět. Jestli nám dovolíte, začneme s domem na vašem polí. Jakmile bude bydlení hotové, můžete bydlet s námi, navrhla Kristýna.
Lukáš sice brblal, ale manželčin nápad se mu zalíbil a za večer už zapomněl, že byl naštvaný.
Kristýna mě hned ten večer pohostila, připravila mi místo na spaní a druhý den ráno chtěla jít se mnou k lékařům na vyšetření.
Proč to všechno pro mě děláš? zeptala jsem se jí.
Protože já jsem nikdy maminku neměla. Teď už mám, usmála se.
A tak to dopadlo vlastní dcera mě odmítla, ale snacha mě přijala mezi své.