Včera jsme seděli se sousedkou na lavičce a ona plakala. Říkala, že je škoda jít do domova důchodců. Dobrovolně se vzdát. A to všechno kvůli slovům její dcery.
Vychovávala dceru sama, bez manžela. Brzy ovdověla a musela všechno nést na svých bedrech. Její dcera vyrůstala rozmarná a rozmazlená.
Od dětství byla zvyklá, že za ni všechno dělá matka. Dávala jí každou korunu, kupovala dceři, co si přála. Oblékala ji jako panenku. A aby měla dceru čím rozmazlovat a z čeho žít, pracovala dnem i nocí. Někdy pracovala v továrně na dvě směny. Naštěstí tehdy nemusela myslet na bydlení. Dostala od továrny byt. Teď je ale jiná doba. Byty nikdo nedává. Teď musíme pracovat a šetřit na vlastní bydlení.
Její dcera vyrostla, šla na univerzitu a vdala se.
Rodiče jejího manžela mají velký dům za městem, ale oni tam nechtěli bydlet.
Sousedka má také byt, ale se zetěm si nerozumí. No, a pro mladé lidi není bydlení s rodiči žádný byznys. Chtějí žít podle svých pravidel a ti starší mají své zvyky a rutinu. Proč by si měli navzájem překážet?
Zvlášť když je dnes možné vzít si hypotéku. Nejdůležitější je našetřit si na vlastní vklad , a pak ho pomalu splácet. To je lepší než se potulovat po cizích bytech.
Dříve se byty dávaly, ale teď už to nebude. Znamená to, že si musíte dát tu práci, abyste si koupili vlastní byt, ať už je to jakkoli obtížné.
Její dcera a zeť pracují a vydělávají docela dobře. Mají mnoho přátel, kteří si už takto byt koupili.
Ale ne, nemohou šetřit. Nejdřív těhotenství, pak druhé. Hodně peněz utratí za pleny a upravené mléko. Teď se mladí lidé nechtějí obtěžovat s praním plenek nebo vařením.
A je pohodlné vyprat to z obalu, naředit a kaše je hotová. Nasadíte plenu, sundáte ji, vyhodíte a nasadíte novou. Je čistá, suchá a nemusíte se obtěžovat s praním. To je krása života.
Proč museli s dětmi spěchat?
Mohli se nejdřív postavit na vlastní nohy, koupit si byt. A pak by měli čas na děti. Ale ne, museli mít jedno po druhém.
Sousedova dcera chce mít další děti. Ona a její manžel jsou jedináčci.
Samozřejmě může mít pravdu. Později se děti mohou podporovat navzájem. A mohou pomáhat svým rodičům. A nebudou tak rozmazlené.
Dobře, děti jsou radost. Ale lidé, kteří mají děti, je nějak dokážou odložit. Ne, ani to není jejich volba.
Ale nechápu, jak to, že není jejich? Když nemáš vlastní byt, tak bys mohla nějak ušetřit, lepší je nosit pár zim jednu bundu a ten peníz navíc si dát stranou na byt. Přesně tak jsme to dělali. Ale mladí lidé jsou dnes jiní. Ti teď potřebují všechno. Nejsou zvyklí šetřit na své cíle a sny.
Jsou také zvyklí jíst venku. Kupují svým dětem tuny sladkostí. A k čemu jsou dobré, je to jen plýtvání penězi a basta. Dům je také plný hraček. Dříve jsme si vystačili s několika autíčky a pár panenkami. Ale teď už ne. Každý den vycházejí nové kolekce a série.
A rodiče chodí a kupují všechno.
A dcera mé sousedky je rozmazlená a miluje dobrou kosmetiku a obléká se do značkových věcí. Ani oni nežijí podle svých možností. Proč si kupují tolik věcí? Když je ani nemá čas nosit. Pak to vyjde z módy a ona už potřebuje novou halenku nebo sako. A to už vyhodí nebo rozdá. A kolik peněz vyhodí?
Vždycky v létě jedou na dovolenou do Turecka. Děti si potřebují odpočinout u moře. A oni sami si zřejmě potřebují odpočinout od práce.
Je dobré mít dovolenou. Ale proč si neodpočinout někde na našem venkově. A odkládat si peníze navíc.
A tak si za to, co utratili za Turecko, mohli vzít jednopokojový byt. Možná malý byt, ale vlastní. A tak spěchají z jednoho místa na druhé a utrácejí peníze. A nemají žádné vlastní bydlení.
A tady sousedka pláče.
Přišla za ní její dcera. Zase si povídaly o bytě. A dcera říkala, že teď už není potřeba kupovat byt, že se mají dobře v tom pronajatém. Žijí , odpočívají, jedí, co chtějí, a oblékají se samy. A pak si pořídí byt. Ona a její manžel jsou jediné děti svých rodičů.
Sousedka se urazila. Řekla, že to dopadá tak, že sedí a čekají, až umře. Dcera se samozřejmě později omluvila. A to , že je koneckonců stejně dostanou.
Myslím, že dcera má pravdu a na tom, co řekla, není nic špatného. Ale stejně to nějak nepříjemně vyznělo. Teď, když dcera zavolá a zeptá se, jak se jí daří, sousedka se prostě zblázní. Myslí si, že asi čekají, až si sbalí kufry a odstěhuje se do domova důchodců nebo na die…..