Antonín má radši letní rybaření, ale i v zimě pravidelně vyjíždí párkrát. Jak říká, „dát si pořádně prochladit“. Ryb zrovna moc nenosí, ale na rybí polévku to vždycky stačí a ještě zbude pro kočky z okolí.
Zrovna teď se Antonín ujistil, že led na jezeře je už dávno pevný, a začal se chystat na další výjezd. Ráno potichu vzal pruty, z ledničky vyndal svačinu a po špičkách vyšel na dvůr – manželka a děti v tu chvíli spali jako dřevo.
Na jezeře taky nebyl nikdo. Zřejmě i ti nejzarytější rybáři raději tráví vánoční prázdniny doma u salátů než v mrazu. Antonína to ale vůbec nerozhází.
„Tím víc ryb zbude pro mě,“ pomyslí si a pomalu začne rozmotávat pruty.
Zhruba v tu chvíli si všimne nějakého pohybu u břehu. Velký huňatý pes opatrně vstoupí na led a upřeně se na Antonína podívá. Všechno nasvědčuje tomu, že pejsek strávil v lese hodně času: neupravený vzhled, propadlé boky, ostražitý pohled.
Pes se opatrně přiblíží k Antonínovi, mírně vrtí ocasem, jako by dával najevo, že se nemusí bát žádné agrese. Antonín už dávno pochopil, že pes byl nejspíš domácí: divoký by dávno utekl a nesnažil by se seznámit.
Pes pozorně sleduje průběh rybaření. Obzvlášť ho těší, když Antonín vytahuje z díry další rybu. Pes pokaždé vyskočí a vrtí ocasem, jako by se radoval z rybářova štěstí.
Svačinu si rozdělí napůl – dobře, že mu manželka nachystala víc. Ke konci jídla se pes osmělí natolik, že očuchá termosku s čajem. Ten ale neschvaluje.
Rozpaky nastanou, když se Antonín začne chystat domů. Pes zjevně nehodlá nikam odejít a poletuje kolem auta. Antonín zaváhá – přivést domů dospělého psa neměl v plánu.
Když auto vyjede, pes vykročí za ním, ale ne po silnici, nýbrž po kraji, a hrabe tlapkami ve sněhu.
Antonín se nejdřív otáčí, pak mračně zírá na cestu, ale po pár minutách to nevydrží a ohlédne se. Pes, i když je vyzáblý, neztrácí tempo. Antonín si povzdechne a sešlápne brzdu.
Rybáře doma vítá celá rodina: děti a manželka právě dojedli snídani a vyšli stavět sněhuláka.
„Tak co, máme dneska velký úlovek?“ usměje se na Antonína manželka. „Ryb moc není. Zato támhle ten kus mi skočil na udici,“ zasměje se Antonín a otevře zadní dveře auta. Pes se nesměle vyhrabe a zavrtí ocasem…
Za pár týdnů zmizí všechny pochybnosti, jestli si psa nechat. Pes, který dostal neobvyklé jméno Karas, už se na dvoře zabydlel a dokonce nechá děti, aby se na něm svezly. Veterinář potvrdí, že je pes v pořádku, jen vyhublý. To se ale brzy spraví – na pánském žrádle…