14.května2026, pondělí
Dnes jsem se probudil a hned po snídani mi zazvonil telefon.Inko, dostala jsi pozvánku od Ráty? zeptal se mě kamarád Petr.
Dostala, ale nejdu na tu svatbu, odpověděl jsem a položil sluchátko.
Jak můžeš nejet? Ráta je naše známá, svatba bude v top restauraci v Praze, navíc si vezme cizince. Bude to velká paráda! povídala Julička, když jsem se s ní spojil.
Nemám s kým jít. S Igorem už mám vše jednou nejdu, Ráta mě jen vyčlení na smích, to víš, řekl jsem.
Dobře, večer přijdu k tobě, něco vymyslíme, řekla Julička a zavěsila.
Ráta a Juličko jsem znala od střední školy. S Juličkou jsme se stále vídali, ale s Ráta se po jejím odjezdu do zahraničí téměř neviděla. Teď nám oznámila, že se brzy vdává. Ráta byla vždy trochu namyšlená, a i teď mě pozvala na svatbu se svým druhem starším, tupým cizincem, který na první pohled nepřinesl nic, co by mi udělalo radost. Proto jsem se rozhodl svatbu přeskočit, abych se vyhnul posměchu.
Julička dorazila v podvečer, jak slíbila, a s úsměvem mi řekla:
Inko, mám pro tebe řešení! Najdeme ti ženicha nebo alespoň muže na pronájem.
Cože? Jakého muže? Co to zase vymyslela? zeptal jsem se skepticky.
Existují agentury, kde si můžeš zapůjčit muže na den. Přesně to potřebujeme! odpověděla s nadšením.
Ne, to nebudu! Nemůžu si objednat muže jako zboží! vzplanula jsem.
Ne, ne muže, ale partnera i když jen na chvíli. Tohle ti udělá radost, ať už Ráta bude mít co říct. Julička se rozesmála, už měla všechno zařízené: Objednala jsem ti pohledného chlapíka, co přijede v hezkém autě. Zítra v 19h tě bude čekat před kinem. Může hrát roli snoubence, jak budeš chtít.
Jak ho poznám? A kolik to stojí? zeptal jsem se.
Neboj, není to drahé. Poslala jsem tvou fotku do agentury, on tě pozná. A teď už jdeš vybírat šaty! povzbudila.
Následující den jsem se vydal k muži na pronájem. Po chvíli jsem se posadil na banku před vstupem do kina a přistoupil ke mně elegantní muž: Dobrý večer, jste Inka? zeptal se s úsměvem. Jmenuji se Vladimír.
Podíval jsem se na něj a hned jsem věděl Julička měla pravdu, byl opravdu pohledný. Vaše kamarádka mi vše vysvětlila. Nebojte se, zvládnu roli budoucího manžela. podal mi malý kytku.
Není nutno, prosím! zakřičel jsem, červenaje.
Inko, pojďme se projít. Řekněte mi něco o sobě, potřebuji to pro práci. navrhl.
Prošli jsme se po městě, on si poznamenal mou adresu a řekl, že mě v sobotu čeká u mého domu. Už jsem byl nadšený Vladimír byl sympatický a nezapadalo mi, proč si vybral takovou profesi.
V sobotu mi zavolal: Inko, jsi připravená? Za deset minut budu.
Když jsem ho uviděl před domem, téměř jsem ztřel. Stál v drahém obleku, vedle něj lesklé auto, a vypadalo to, že by se mohl rovnou vydat na červený koberec.
Dobré ráno, milá! Vezmi si sedačku, jedeme, usmál se a já se zasmál: Ty máš talent!
Svatební hostina u Ráty byla skutečně luxusní. Všichni se smáli, když uviděli mého manžela. Ráta se zadívala na mě s úsměvem, ale jakmile spatřila Vladimíra, její výraz zeštíhl. Jejímu snoubenci byl starší cizinec, který byl spíše těžký a plešatý.
Měl jsem radost, že jsem se vyhnul posměchu. Ráta často říkala: Nikdy nevyjdeš za muže, protože jsi příliš prostá. Dnes jsem jí dokázal opak Vladimír zůstal po celý den u mě, aniž by se díval na jiné ženy.
Inko, jak se máš? Spokojená? šeptala Julička večer v mém bytě.
Díky, Juličko, díky! odpověděl jsem.
A co Vladimír? Líbí se ti? zeptala se Ráta.
Moc, ale v tom je háček zítra na mě už nebude vzpomínat, povzdechl jsem. Chtěl jsem, aby ten den nikdy neskončil.
Ráta se tajemně usmála a odešla. Vladimír se na mě podíval: Inko, neviděla jsi naše noční město?
Ne, spíše spím, když je tma, odpověděl jsem s úsměvem.
Klamou tě! Přijď se mnou, ukážu ti krásu.
Jasně, pojďme! souhlasil jsem, a tak jsme se vydali na projížďku noční Prahou. Mluvil o všem možném, ačkoliv z jeho povolání by se to nezdálo.
Když nastal úsvit, odvezl mě k domovu.
Inko, byl jsem rád, že jsem tě poznal. Jsi úžasná. řekl.
Díky, Vladimíre. Co ti dlužím? zeptal jsem se.
Nic, tvoje kamarádka už zaplatila.
U domova jsem se rozplakal uvědomil jsem si, že jsem se do něj zamiloval. Zavolal jsem Juličce.
Jak to jde? ptala se.
Horší než kdy předtím. odpověděl jsem.
Líbí se ti? zeptala se.
Přesně. Ale není to na celý život, jen na pronájem.
Neboj, dneska spíme, večer přijď na návštěvu. řekla a položila sluchátko.
Včerejší večer zazvonil zvonek. Na prahu stáli Julička a Vladimír.
Překvapení! vykřikla a objala mě. Poznejte mého bratra, Vladimíra, kterého jsi chtěl potkat.
Cože, děláte si se mnou legraci? Nepracuješ v té agentuře? zeptal jsem se.
Ano, ale to je jen hra. Jsi tvrdohlavý jako kůň, ale my tě držíme na prahu. Mám dort a šampaňské!
Tak tedy smála jsem se a pustili se dovnitř.
Vladimír se ke mně přitulil: Ahoj.
Po pár letech, 15 let od té noc, jsem s Vladimírem ženatý, máme dvě děti a žijeme spokojeně v malém bytě na Vinohradech. Když se naše děti ptají, jak jsme se poznali, vždy se zasmějeme: Na svatbě kamarádky mé matky.
**Co jsem se naučil:** Někdy stačí jeden odvážný krok, i když se zdá bláznivý, a najdeš nejen zábavu, ale i pravou lásku. Přijmi výzvu, i když se zdá neobvyklá může tě dovést k životu, o kterém jsi ani nesnil.
