Ahoj, poslouchej, chci ti povídat, co se poslední dobou stalo s Bělou, takže si připoutej pásky a pojďme na to.
Kdyby se ten miminko podobalo tomu chlapovi, raději to odmítnu dám život a pak se vzdám! takhle, chladným, bez emocí, řekla Běla, když mu doktor v pražské nemocnici řekl, že už není času na další vyšetření a že pokud dítě bude připomínat otce, může si ho nechat odstřihnout.
Běla vyšla z ordinace, posadila se na pohovku v čekárně a snažila se dostat zpátky do reality. Chtělo se jí brečet z hněvu, ale když zvedla hlavu, zahlédla, jak pod oknem podzimní vítr krutě houpá poslední listí na stromě. Připadalo jí, že je stejně křehká jako ta větev naprosto bezradná, a že ten malý člověk, který má přijít, je teď úplně mimo místo. Před třemi měsíci si ho tak vážně přála, a najednou se všechno změnilo.
Venku před ní procházela šťastná dvojka muž objímal svou ženu, oba se usmívali. Ten obraz ji ještě víc rozbolstil. Běla prošla kolem, zamířila k zastávce, a když nakonec dorazila domů, zamkla se ve své pokojíku a skoro hodinu se nevyplížila. Matka, Jana Novotná, se snažila přesvědčit dceru, aby něco snědla, ale Běla ani slovo neodpověděla. Jana se posadila u stolu v kuchyni a zamyšleně hleděla do prázdna, v bytě se nesla tíživá ticho.
Po chvíli Běla přišla do jídelny, posadila se naproti matce a oba jen tak seděli v tichu.
Kdyby se podobalo tomu chlapovi, raději to odmítnu dám život a pak se vzdám, opakovala Běla bez emocí.
Jana se najednou zarazila, slova dcery ji přivedla k rozumu:
Tohle už není na nic! Bělo, víš vůbec, co si říkáš! zvolala Jana, když chtěla s dcerou vážně mluvit a oslovila ji plným jménem.
Zdravá, pracovitá holka odmítne svoje dítě ale proč? Co řeknou blízcí? Co řeknou kolegové? Jak budeš žít dál? Lidé budou šmejdit? A co ten chlap, co se k tobě chová jako nepřítel? pokračovala.
Co mi je, co si kdo myslí? křikla Běla. V ten moment vypadala jako zvíře chycené do kouta. V jejích tmavých očích byl strach, rty se třásly, ramena sklápěla.
Budu tě litovat, pomůžu ti, odpověděla Jana. A neodkazu se podřezovat svého vnuka nebo vnučku
Ty sama už žiješ na půl hladu, výplatu nedostávají, jakou pomoc můžeš dát? zpochybnila Běla.
Přežijeme, trvala Jana. V těžkých časech lidé přežili, a teď, v mírových letech, už jen 1989 zůstává v paměti.
Běla těžce vydechla. Už teď se bála, co jí přinese budoucnost. Nevěděla, že dalších devět let ukáže svůj drsný zubatý úder. Jediné, co tehdy věděla, bylo to, že Radek ji opustil.
Vdáli se před půl rokem, před tím se spolu scházeli půl roku a půl. Nic jim neříkalo, že je čeká bouřka. Běla si dokáže přesně vybavit den, kdy Radek přišel domů úplně jiný. Snažil se být jako dřív, vstřícný, ale jeho odtažitost, zamyšlenost a pohled muže, který už nechtěl Bělu, nebylo možné přehlédnout. Už věděl, že ona stále doufá to ho nejvíc mučilo a kdyby to nešlo dál, odešel by hned. Běla se měsíce ptala, co se stalo, a až Radek nakonec odešel, dozvěděla se pravdu.
Když přišla matka Radka, Běla to rozpadla, brečela i ona, nečekala takovou zvratnost od svého syna.
Celá tahle historie sahá až do školních let. Když Radek nastoupil do poslední třídy, odjel na turistický výlet. Tam potkal teenageři z celých koutů republiky chodili na výpravy, spali v stanech. Seznámil se sSilvií a hned se do ní zamiloval. Dva týdny se od sebe neodlékli, pak se rozešli a vyměnili si adresy. Když Radek přestěhoval do nového bytu, ztratil její adresu a od té doby už od ní nedostal dopis.
Později se snažil zapomenout, ale uvědomil si, že Silvie je jeho jediné pravé štěstí. Tři roky pak potkal Bělu, myslel si, že Silvie už zůstala minulostí, a po dvou letech se vzali a čekali na miminko. Silvie se najednou objeví. Nepamatuje si adresu, ale ví, ve kterém městě Radek bydlí, a zveřejní inzerát v místním týdeníku. Radek to uvidí, pozve ji do Prahy a zajistí jí pokoj v hotelu.
Nejdříve chtěl jen setkání s dívkou, kterou po léta nemohl zapomenout. Setkání je spojilo. Rozhodnutí bylo těžké, ale nakonec raději zanechal Bělu, která čekala na miminko, a odjel sSilvií.
V práci ho podpořili všichni. Nová kolegyně, která právě nastoupila, poznamenala smutně:
Dítě je štěstí, ale s manželem už pět let nejde.
Běla se zamračila:
Přesně tak, s manželem řekla nešťastně. Nemám radost z očekávání prvorozeného, jen mě trápí, že mě prostě opustili.
Doma Jana snažila Běli utišit, aby potlačila její smutek a zklamání. Jednou přišla tchyně, Věra Svobodová, zalekla se a rozplakala. Upřímně chtěla, aby syn Radek a Běla zůstali spolu. Nevzdávala se Silvie jako nové manželky, spíše že mu vzala Radka na tisíc kilometrů. Ve skutečnosti to byl Radek, kdo se rozhodl odejít, a to byl jeho vlastní záměr.
Od představ dvou budoucích babiček jejího dítěte Běla cítila najednou lehčí, ale zároveň těžší. Nejvíc ji strašilo, jak se setká s miminkem.
Co když bude mít oči, nos, ústa jako Radek? Co pak? Celý život dívat se na svoje dítě a vzpomínat na zrazku manžela? To ho děsilo.
Když Běla odcházela z nemocnice, nečekala, že ji potká tolik lidí. Byla tam její matka Jana, bývalá tchyně Věra, blízká kamarádka s manželem, starší sestra s neteří a celý malý kolektiv. Všichni chtěli novorozenci i Běle zdraví.
Když doma rozbalili malého chlapce, bývalá tchyně ho vzala do náruče, podívala se na vnuka, usmála se a zapláče, pak tiše zašeptala:
Vypadá jako Radek.
Myslela si, že Běla to neuslyší, ale Běla slyšela. Přistoupila, vzala ho na ruce a řekla:
A nebude to Radek, ale Jan tak se bude jmenovat.
Teta i matka si s úlevou oddechly: všechno je v pořádku.
Skok o dvacet let dopředu. V roce2010 studoval Jan třetí ročník vysoké školy. Doma mu rostly dvě mladší sestričky, které miloval celým srdcem. Když byly ještě maličké, pomáhal mamince, byl opravdovou chůvou.
Běla se po pěti letech po Janově narození provdala. Manžel se stal dobrým otčím pro jejího syna, téměř jako vlastní, a také otcem dvou dcer. Běla milovala své dcery, ale ke svému synovi Janu neměla v srdci ten samý klid. Ten moment, kdy v horku slova slíbila, že novorozence v nemocnici nechá, pokud bude vypadat jako bývalý manžel, se jí stále vrací do mysli je to strašné.
Radek se se Silvií po pěti letech rozvedl. Silvie s dcerou odešla do zahraničí. Radek se oženil podruhé, žije slušně, občas se setkává se svým synem Janem.
Běla k bývalému manželovi už nemá žádný zájem, je mu lhostejná, jen biologickému otci svého milovaného syna Janovi Jana.
Díky, že jste poslouchali. Mějte se krásně, ať vám i vaše malé i velké příběhy přinášejí jen radost.
