Věro, nakonec se nic vážného nestalo! Všichni muži občas něco přepálí, nedokážou včas přibrzdit. Buď moudřejší. Copak se poddáš svému manželovi nějaké dívce? Budou si myslet, že tě dokázaly přemoci! Bojuj za rodinu! naléhala svírající matka.
V sobotu ráno Věra odvezla svého syna Davida ke svým rodičům. Dohodla se, že Jaroslav po nějakou dobu zůstane u nich.
Když se vrátila domů, Věra vyšplhala na balkon, vytáhla kartonové krabice a začala balit věci. Nejdříve začala s dětským pokojem.
Systematicky skládala oblečení, hračky, knihy, lepila krabice páskou a popisovala je. Za chvilku v pokoji zůstaly jenom stoly a židle, které Věra nechtěla s sebou odnášet.
Kolem dvanácté zazvonil telefon. Věra se podívala na displej volala jí svírající matka.
Dobrý den, Jano Větrková.
Dobrý den, Věro. Jaroslav mi vše vyprávěl. Chápu, že vám to bolí. Ale možná byste měla trochu uklidnit. Promyslete si to. Není snad nutné hned rozbíjet rodinu? ptala se svírající matka.
To ne já rozbíjím rodinu, ale Jaroslav odpověděla Věra.
Věro, nevyhazuji z něj odpovědnost! Ale snad byste mu mohla odpustit při první příležitosti?
O jaké první příležitosti mluvíte? Váš syn už půl roku podvádí svou kolegyni, lže mi. A vy říkáte: odpustíš? Ne, řekla Věra.
Věro, prosím, promyslete si to znovu. Přece tím berete Davidovi otce. A Jaroslav ho má rád!
Jano Větrková, Jaroslav může Davida vidět, nebudu mu bránit. Ale s vaším synem už dál nežít nechci. A pojďme to ukončit sbírám věci, nemám čas.
Věra zabalila poslední dvě krabice, vstoupila do ložnice a začala plnit kufry svým šatníkem.
Svírající matka dorazila do bytu přesně po hodině. Jana Větrková si totiž myslela, že v soukromém rozhovoru dokáže dcerunevlastníka odradit od ničení rodiny.
Rozhovor se točil dokola:
Věro, nakonec se nic vážného nestalo! Všichni muži mají občas výpadek, nedokážou včas zastavit.
Buď moudřejší. Copak se poddáš muži jedné dívce? Budou si myslet, že vás přemohla! Bojuj za rodinu!
Jano Větrková, Jaroslav není přenosná trofej, abych s ním bojovala! Navrhujete mi, abych pozvala Janu na souboj? Nebo na boxerský ring? Co má Jana tu ktomuto? Kdyby tu nebyla Jana, přišla by Eliška nebo Kristýna.
Víš, řeknu ti vtajnosti, že Igor Janovič, Jaroslavův otec, také vmládí hřešil. Já jsem byla moudřejší než ty a rodinu jsem udržela. Už skoro třicet pět let jsme spolu. Brzy budeme slavit korálové svatby.
V čem tedy spočívala vaše moudrost? usmála se Věra.
Nevyvolávala jsem mu hádky. Naopak, byla jsem jemnější, vařila jsem jeho oblíbená jídla, zajímala se o jeho práci, i o sebe jsem se změnila střihla jsem si vlasy, zhublam, usmívala se i vpráci vysvětlila svírající matka.
Někdy jsem přesně věděla, že přijde od rozvedenky, a chtělo se mi mu nepřinášet pantofle, ale vzít pánev a pořádně ho uhodit po hlavu. A já to snášela a usmívala se. Vidíš, udržela jsem manžela. Syn i otec vyrostli, a v dědečkově rukou je už i vnouče.
Víte, Jano Větrková, jste úžasná žena. Já bych to nezvládla. Mé přirozené pocitové neklid je příliš silný. To, co jste právě navrhla, je pro mě jako jíst zodpadkového kýble odpověděla Věra.
Svírající matka vybuchla, rychle vstala a bez rozloučení vyběhla zbytu.
Věra pokračovala vbalení. Věděla, že to ještě není konec, že Jaroslav i Jana Větrková jí budou i nadále dráždit nervy. Proto chtěla co nejrychleji opustit tento byt.
Následující den vneděli přijel její otec, naložili společně kufry a krabice do dodávky a odjeli.
Na cestě Věra požádala otce, aby se zastavil udomu svírající matky a předal jim klíče od bytu.
Představujete si, vyprávěla následující den Věra kamarádce, včera mi svírající matka celou hodinu naléhala, abych odpustila Jaroslavovým malým výstřelům a nežádala rozvod.
A jaké argumenty použila? zajímala se Markéta.
Standardní: odebíráte dítě otci, všichni muži podvádějí, ženy mají být moudřejší. Pak mi pověděla, jak sama vtakové situaci vždy přivedla muže zpět dorodiny.
A jak? zeptala se kamarádka.
Nevysvětlím ti to podrobně, ale věř, že je to úplná blbost. Takto to neděláš.
Už jste podala návrh?
Ano, už vpátek odpověděla Věra.
Tak konečně se zbavíš toho Kasanova. Bylo to nepříjemné sledovat toho šprýmaře řekla Markéta.
Co tím myslíš bylo nepříjemné sledovat? Myslela jsi, že se sJanou nějak mazlí? rozčílila se Věra.
Přesně nevěděla, ale podezírala odpověděla kamarádka.
Proč jsi mi to neřekla? Myslela jsem, že jsme kamarádky řekla Věra a vstala, aby odešla.
Stůj! zastavila ji Markéta. Poslouchej, co ti říkám. Zaprvé, opravdu nic nevěděla. Viděla jsem to samé, co ty, jen jsem dospěla kjiným závěrům. Byly jsme na firemním večírku.
Vzpomínáš, jak Jana kroužila kolem Jaroslava? Viděla jsi to? Kolik výjezdů na služební cesty měla, aby sním jel?
Pracuješ vúčetnictví, vyplňuješ papíry, proč jsi nepřišla na to, že Jana nebo naposlední den nahrazuje toho, kdo má jet sJaroslavem? Ano, podezírala jsem, ale neřekla jsem ti, protože jsem si nebyla jistá.
Aspoň bys mi naznačila.
A kdybych se mýlila a vše to byly jen mé fantazie? Co bys omně myslela? Že chci rozdělat rodinu? Vzpomenete si na Světlanu Bílou?
Řekla kamarádce, že viděla manžela sjinou ženou a dokonce ukázala fotografii, kde ho obejme.
Samozřejmě, vrodině byl skandál, ale usmířili se, a Světlana se nakonec ukázala jako vinířka chtěla zničit silnou rodinu zžárlivosti.
Světlka pak odešla ztéfirmy. Takže se nenechám urazit. Kdybych měla železné důkazy, určitě bych ti je řekla. Řekni mi, kde a jak budeš dál žít?
Byt není můj, je na svírající matku, tak jsme se sDavidem přestěhovali. Zatím bydlíme umého otce.
Za týden snad zrekonstruujeme babiččin byt rodiče ho pronajímali, ale nájemníci odešli před měsícem. Nebude to tři pokoje, jen dva, ale pro mě a Davida stačí.
Musíme ještě vyřešit školku starou je daleko, ale maminka zná někoho, kdo pomůže přestěhovat se do té, co je přímo unašeho dvora. Rozvedu se, podám žádost o výživné. To je vše.
A Jaroslav souhlasí srozvodem? zeptala se Markéta.
Říká, že se rozvádět nechce, že to pochopil a už se to už nebude opakovat. Mně už stačilo jednou. Požádal, abych nepožadovala výživné, řekl, že bude platit sám.
A ty?
Jsem proti. Nechci sním znovu setkávat. Ať je to oficiální. Řekl, že si chce vzít syna: Mám lepší byt i vyšší plat.
Nic mu neřekla, jen jsem spočítala, kolik měl za poslední rok služebních cest. Bylo to osm.
A co ti řekl? ptala se kamarádka.
Tu informaci jsem si uchovala pro soud. Když řekne, že chce Davida vzít, zeptám se, kde dítě bude, když bude na cestě. Navíc mám práci i byt. Nic mu nevyjde.
Jaroslav skutečně podal žádost o určení místa pobytu dítěte a chtěl, aby syn zůstal sním:
Moje bývalá manželka nedokáže Davidovi zajistit potřebný životní standard prohlásil.
A Jana Větrková tvrdila, že bývalá nevlastní dcera dítě skrývá:
Odešla zbytu, vzala chlapce ze školky. Mysleli jsme, že budou urodičů Věry, ale byli tam jen týden a pak zmizeli.
Mám svědky sousedy. Kde dítě schovává? Mělo chodit do školky, ne dotemných míst!
Věra musela vysvětlit, že sDavidem žijí ve dvoupokojovém bytě, který patří jí, a že chlapec chodí do školky hned vedle domu.
Také uvedla, že Jaroslavova práce zahrnuje časté služební cesty, což mu brání v výchově dítěte.
Celý ten spor se svírající matce ani bývalému manželovi nepovedl.
Věra nechtěla sJaroslavem přicházet do kontaktu a po rozvodu si našla novou práci byla odborníkem v oboru a vše šlo hladce.
Krátce poté Markéta přinesla zprávu:
Jana odešla a přestěhovala se.
Cože? překvapila se Věra.
Naše tety ji tak nasměrovaly. Po měsíci už neměla kam se vracet a podala žádost do hlavního města. Tak zůstal jen tvůj bývalý na osamění.
To už mě neomlouvá odpověděla Věra.
A řekla pravdu. Protože jak říká stará česká přísloví: Zhlubokého studny se voda nečerpá, pokud je suchá.
Co na to vy? Jednala Věra rozumně? Dejte like, napište své názory do komentářů.
