Můj manžel, padesátník, úplně zapomněl na moje narozeniny 27. února a ještě ten den odjel s kamarády na ryby. Během jeho nepřítomnosti jsem mu nachystala takové překvapení, že na tenhle den už nikdy v životě nezapomene.
Už je mu pětačtyřicet a vypěstoval si pozoruhodnou vlastnost. Naprosto bezchybně ví, kdy má vyměnit olej v autě, kdy vyrážejí s kamarády na ryby, kdy je nejlepší brát kapři. Zato rodinné svátky jako by mu z hlavy samy mizely.
Většinou jsem mu dřív vše připomínala, nechávala jsem mu lístečky, občas se prostě rovnou zeptala. Ale pětačtyřicáté narozeniny jsem chtěla prožít jinak. Bez proseb a náznaků. Naivně jsem si myslela, že za pětadvacet let manželství už pochopil, co je důležité.
V pátek ráno běhal po bytě jako splašený, balil rybářské vybavení a batoh.
Marcelko, neviděla jsi můj termos? Kluci už čekají dole, jedeme na Orlík, teď nejlíp berou. Vrátím se až v neděli, skoro nebudu mít signál.
Rychle mě políbil na tvář, ani se mi nepodíval do očí.
Nebuď smutná, kup si něco dobrého.
Dveře zaklaply a já zůstala sama. Přišla jsem k nástěnnému kalendáři. Červeně zvýrazněný den moje významné jubileum. Nezapomněl jen tak. Tenhle den si sám vybral na výlet.
Nejdřív to zabolelo. Pak mě zaplavil chlad a klid. Už v hlavě mi začalo uzrávat, jak manželovi, pro kterého je rybaření a kamarádi důležitější než jeho žena, připomenout, kde je jeho místo. Okamžitě jsem začala uskutečňovat svůj plán, a když se vrátil domů, čekalo ho překvapení, na které nikdy nezapomene.
Manžel měl skrýš. Peníze na nový motor pečlivě střádal v sejfu. Kód jsem znala, protože jeho dokonalá paměť občas haprovala.
Bylo tam hezkých téměř tři sta tisíc korun. Otevřela jsem sejf a rozhodla se.
Ten víkend jsem si dopřála věci, které jsem si léta odpírala. Objednala jsem si catering, pozvala kamarádky, celý byt jsem ozdobila květinami. Hudba, smích, šampaňské. Druhý den večeře v restauraci s výhledem na Prahu. Pak návštěva wellnessu.
A na závěr brož, na kterou jsem se dlouho dívala výlohou, ale stále ji odkládala kvůli společným plánům.
V neděli večer vrací se domů Mirek, nadšeně vstupuje s kyblíkem čerstvých ryb.
Tak už jsem zpátky, podívej, jak jsme nachytali! Byli jsme parádně!
Vstoupil do obýváku a zůstal stát. Na stole prázdné lahve od sektu, v koutě koše plné květin, na gauči tašky z těch nejdražších obchodů.
Co se tu dělo? Někdo tu byl?
No jistě, odpovím klidně. Měla jsem narozeniny. Pětačtyřicet. Vzpomínáš si?
Ztuhl, a pak vydechl.
Sakra, Marcelko Já na to vážně zapomněl. Je mi to líto, byl jsem v jednom kole
To ničemu nevadí skočila jsem mu do řeči rozhodla jsem se nebýt smutná. Zařídila jsem si oslavu sama. A dárek jsem si taky vybrala sama, tentokrát bez tebe.
Jeho oči sklouzly ke dveřím pracovny. Dvířka sejfu pootevřená. Zbledl a rozběhl se tam. Po chvilce se vrátil s prázdným pohledem.
Kde jsou peníze? Sejf je prázdný. Marcelko, kde jsou moje úspory?
Tady, rozhlédla jsem se po pokoji.
Ty jsi to všechno utratila? To byl motor na loď! Šetřil jsem na to dva roky!
A já vydržela dvacet pět let, řekla jsem tiše, ale rozhodně. Zapomněl jsi na moje kulatiny. Postarala jsem se, aby sis tuhle chybu už nikdy nezopakoval.
Sesul se na pohovku a jenom upřeně koukal na kýbl s rybami, střídavě na prázdný sejf a potom na mě. Hádat se moc nemohl, protože peníze byly vlastně společné.
Ryby ten večer čistil mlčky.
Uběhlo půl roku. Na motor začal šetřit znovu. Ale teď už má v mobilu upomínky měsíc, týden i den před každým důležitým datem. Některé lekce holt bolí. Ale tuhle už nikdy nezapomene.
