Hele, víš, už dlouho se po vesnici šuškalo, že přijede Ondřej. Holky se nemohly dočkat, češily si vlasy, vybíraly šaty, aby na něj udělaly dojem. Ale Terezka, ta byla sirotek. Říkala si: Na co se parádím, když mám být prostě taková, jaká jsem? A představ si právě do ní se Ondřej hned zamiloval.
Ostatní holky jí záviděly, že ulovila takového kluka. On když se tu poprvé ukázal, všechny z vesnice z něj nemohly spustit oči. Vysoký, ramenatý, opravdu pohledný. K tomu byl z Prahy a měl titul ze zahraničí. Jeho rodiče peněz měli, co bys je bral vidlemi.
Děda František, ten kdysi dělal starostu. Všechny vlastní děti vychoval a teď už jen vnuky očekává, chlubí se úspěchy rodiny.
No prostě, když měl Ondřej přijet, bylo celé vesnice na nohou. Holky do poslední chvíle před zrcadlem, ale Terezka, jak byla zvyklá držet se v pozadí, prostě jen přišla. A přestože se všechny snažily udělat dojem, Ondřej si domů odvezl právě ji. Než odjeli, děda František mu povídá: Terezka to v životě neměla lehké, tak na ni buď hodný. Ondřej slíbil.
Jenže v Praze byl život úplně jiný. Terezka doufala, že Ondřej zůstane stejný, milý a pozorný. Nejdřív to šlo, společně plánovali svatbu, byli šťastní. Ale po svatební cestě se změnil. Jako by ho najednou jeho vlastní žena začala trochu tížit. Jeho maminka, paní Marie, se s Terezkou bavila sotva na půl slova a bylo znát, že jí připadá pod úroveň jejího syna z města.
Polévku prý nevařila, jak by měla, košile neprala správně, podlahu taky moc neumyla zkrátka nikdy nic nebylo dost dobré. Terezku to hodně mrzelo, ale je těžké něco dělat, když bydlíte všichni v jednom bytě a odejít nemůžete. Do práce se Terezka taky nemohla dostat Ondřej ji odrazoval: A kolik si s tím svým vzděláním vyděláš? To radši buď doma. A tak zůstala doma.
Když otěhotněla, Ondřej byl štěstím bez sebe. Chvíli to vypadalo, že se všechno obrátí k lepšímu. I maminka Marie trochu polevila a místo Terezce začala spíš nadávat synovi, že má být pozorný. Jenže potom přišla pohroma Terezka přišla o dítě. Od té chvíle bylo ještě všechno horší.
Máš hezkou tvářičku, ale rozum, zdraví nic. Na nic nejsi, vzdychávala tchyně Marie. A Ondřej? Ten se jen škodolibě usmíval, jako by se ho to netýkalo.
Při druhém těhotenství už Ondřej nadšený nebyl. Žádná péče, spíš otrávenost, že Terezka má jiné tělo než dřív. Marie mu domlouvala, ať si jí váží, že dítě má přijít na svět v lásce. Ale žádnou lásku už Terezka necítila. Ondřej spal v jiné ložnici, domů chodil pozdě, sotva Terezku viděl.
Terezka proplakala bezpočet nocí, ale držela se, nechtěla, aby její dítě vyrůstalo bez rodiny. Byla odhodlaná rodinu udržet, i když to bolelo.
Když přišel čas k porodu, Ondřej už týden nebyl doma. Nakonec si Terezka musela zavolat sanitku sama. Porodila, ale nikomu nezavolala, protože nevěděla, kam by šla. Před porodnicí na ni čekalo auto s balónky Terezka, že konečně někdo přišel! Ale ne Ondřej. Jen tchyně Marie a děda František v kvádru s kytkou.
Děkuju ti, vnučko, za ten poklad. Lepší pravnučku bych si ani nemohl přát, radoval se děda. A Marie, i když opticky zdrženlivá, se na malou nemohla vynadívat. Pořád se kolem ní motala.
Doma stůl prostřený, slavnostně, i Terezčin oblíbený štrúdl paní Marie upekla.
Nevěřila bych, že můj Ondřej bude takový mizera, neudržela se paní Marie. Začal se courat, nechal tě tu samotnou s dítětem. Ale nic si z toho nedělej, my to zvládneme i bez něj. Uvidíš, jak dlouho nám vydrží bez rodiny. My ti ublížit nedáme. Z bytu ho vyhodím, ať si žije, kde chce. Tady už místo nemá nemusel by být poslední, koho by sem přitáhl.
A jak malou pojmenujeme? zeptal se děda František. Co třeba po tvé mamince, Anička?
Terezce se rozklepaly ruce a začala brečet. Dávno si tak neulevila. Marie jí hladila vlasy: Neboj, ještě budeš šťastná. Koukej, jak ti to sluší s malou. On byl slepý, že to neviděl.
Já se vrátím do vesnice, tam nám bude líp, vzdychla Terezka.
To je správně, přidal se děda František, vychováme malou společně.
***
Za dva roky, co se Terezka vrátila domů, se o ni začal zajímat Honza, obyčejný kluk z vesnice. Dřív by o něm neuvažovala, všechno se ale změnilo. Teď už chtěla hlavně, aby ji někdo měl rád a chránil.
Tak pojď za mě, kde jinde najdeš někoho lepšího? Vždyť mě znáš od dětství. A co když se Ondřej vrátí?
Terezka ho přerušila: Ne, ten už zpátky nepřijde. A už ho stejně nemiluju.
To je dobře, rozzářil se děda. Tak můžeme chystat svatbu.
***
Na svatbu přijela i paní Marie.
A jak se k Terezce chováš? vyptávala se Honzy, vždyť dneska šla pěšky z práce a doma nepořádek, Anička má zmačkané punčocháče.
Ale paní, kdo vy jste? vyhrkl Honza pohoršeně.
Tchyně, povídá Marie.
Bývalá, doplnil Honza.
Ale no tak, klidu, smála se Terezka, tchyně bývalá neexistuje.
To víte, to je ze starosti, omlouvala se Marie. Bojím se, že mi Aničku nedovolíte vídat.
Kdykoliv přijeďte, řekl Honza, jenom s tím, že si rodinu povedeme sami, jasný?
Terezka se na Honzu podívala s pýchou: Ten mě nenechá padnout, pomyslela si a usmála se.
