Můj manžel nikdy neměl rád, když byl přistižen při nějaké trapné nebo legrační situaci vždyť přece je takový chlapák. Právě proto se vždy snažím do koupelny nakukovat po špičkách, abych něco nepropásl. Zamířil jsem dnes do předsíně, přitiskl se ke zdi a Myslím, že dnes budu ještě dlouho škytat smíchy.
Jestli jsi hodný kocourek, řekni mňau! Jestli jsi úplně nejlepší kocourek, řekni mňau! Jestli jsi milovaný kocourek, řekni mňau!
Můj Ondra tiše pobrukoval, zatímco umýval našeho kocoura Huga. Normálně se ten náš mazlík brání, drápe, kousá a kvílí na celé kolo, ale dnes buď byl natolik překvapený, nebo se mu opravdu chtělo poslouchat písničky.
My umyjeme ti zádíčka řekni mňau! My umyjeme ti pacičky řekni mňau! My umyjeme ti ocásek řekni mňau!
Mňau špitl Hugo skoro neslyšitelně.
Musel jsem zalézt za roh, abych se nerozesmál nahlas, protože by mě hned zmerčil. Dodnes lituji, že jsem neměl po ruce mobil, abych ten okamžik zachytil na video ale upřímně, asi bych si tímto důkazem podepsal ortel.
No co Hugo, nelíbí? Tak já ti zazpívám něco jiného, co ty na to?
Mňau, povzdechl si kocour.
Ondra na chvíli zmlkl, pohladil Huga pěnou a začal tichounce zpívat:
Zase prší na okno, stéká tichý smutek, na skle zůstává stín Madony
Tím byl můj konec, slzy mi proudily po tvářích od zadržovaného smíchu, až mě bolelo břicho. V tom mi hlavou proběhlo, že mně manžel nikdy nazpíval. Není žádný velký romantik, vždy spíš realista, ale své plusy rozhodně má. Holt serenády si u nás vyslouží jen kocour.
Mezitím se ozvalo další tiché, zoufalé mňau, a Ondra spustil: Křídla motýlí támhle na houpací síti. Hlavou mi běželo: musím odsud zmizet, nebo prasknu smíchy a oni mě nachytají. Čvachtání vody naznačovalo, že koupel končí a Ondra se chystá Huga utírat ručníkem.
Už jsem měla pocit, že mám situaci pod kontrolou, když zaznělo: Bum bác televize, bum bác televize, bum bác televize
Nevydržel jsem to a do toho jsem zpoza dveří notoval: A dva Fixíci uvnitř!
Sotva jsem se dokulil na gauč a smál se nahlas, až jsem se dusil. Netuším, jestli ještě pokračovali v nějakých dalších písničkách, já už neměl sílu nic vnímat a jen jsem škytal smíchy.
O pár minut později přišli oba pánové tvorstva do obýváku, podezíravě mě měřili pohledem a bylo vidět, že jsou dotčení. Radši jsem zabořil hlavu do polštáře a zadusil zbytek smíchu.
Oba, Ondra i Hugo, mi věnovali pohledy plné důstojnosti a uražené hrdosti a pak se pyšně odšourali směr kuchyně.
Dnes jsem si uvědomil, že i když není můj manžel romantický kytarista, díky němu je u nás doma pořád veselo. A že někdy ten největší projev citu není serenáda pod oknem, ale upřímná písnička kocourovi ve vaně.
