Eva Novotná postavila na vkusně prostřený stůl veliký talíř s pečenou kachnou a tiše si povzdechla. Každou chvíli měli přijít její synové s manželkami.
Nedávno se oženil mladší, svatba byla malá a jednoduchá. No co, dnes to mladí mají jinak. Eva sama by slavila ve velkém, ale s manželem se kdysi jen tak vypravili na radnici. Prstýnky si koupili až po roce dva tenké zlaté kroužky. Pro děti chtěla pořádnou oslavu, ale rozhodli si sami.
Jen má jeden nedostatek nějak moc o sebe pečuje, svěřila se kdysi Eva kamarádce. S nápaditou snachou už to ale chtěla konečně otevřeně probrat.
Snacha Lucie byla vlastně docela sympatická holka. Synovi Tomášovi pomohla najít výbornou práci, a pořád ho pobízela, ať postupuje v kariéře dál. Do třiceti Tomáš žil doma, ani nic neplánoval. Eva už si dělala starosti. Ale teď se věci obrátily k lepšímu.
Jen má Lucie ten nedostatek až příliš si potrpí na parádu. Chodí do salónů. Stříhání, barvení vlasů, masáže, různé manikúry. Peníze tam mizí jedna radost. A přece se tak mávdátá žena s rodinou nemá chovat.
A co až budou děti? To raději koupí nové boty synovi, než by šla na pedikúru. Eva nikdy sebe neupřednostňovala. Zvlášť když ovdověla, a synové, i když už byli dospělí, pořád potřebovali její podporu.
Přemýšlení přerušil zazvoněný zvonek mladí přišli. Lucie vcházela do obýváku jako hvězda. Vlasy stále čerstvě upravené, upravené nehty. Téměř žádný make-up, jen šikovné ruce kosmetičky.
Lucinko, ty jsi dnes tak krásná! zvolala Eva opravdově, i když v hlase jí zůstávala slabá nespokojenost. A kostýmek máš jistě nový?
Ano, včera jsem ho koupila, usmála se Lucie. Dostala jsem v práci pěknou prémii.
Měla by sis ale raději šetřit, neuhlídala se Eva. Prémie, vedlejší příjmy, třináctý plat všechno odlož na horší časy. Věř mi, hodí se to!
Lucie neodpověděla. Měla svou tchyni ráda prostá žena, která se rozdala pro rodinu. Ale v duchu si říkala, že černý den přijde právě tomu, kdo na něj pořád myslí.
Večer byl nakonec příjemný. Ale Eva si nemohla odpustit pár poznámek o zbytečných útratách. Lucie pochopila, že narážky míří k ní.
A kdy jste naposledy byla na manikúře, paní Novotná? neudržela se.
Já vlastně nikdy. Doma si ruce udržím čisté, to stačí, odpověděla maminka Tomáše tiše.
Nikdo si toho chladu nevšiml. Ale Lucii to jako ženě přišlo líto. Dva syny vychovala, které dnes slušně vydělávají, a přesto si nepořídila nic pro radost!
Tome, dělá tvoje máma někdy něco pro sebe? zeptala se manžela cestou domů.
No vaří, krásně prostře stůl, sem tam ke kamarádkám. A proč?
Protože nikdy nic pořádného nezažila! Měli byste ji někdy vytáhnout do kina, do divadla nebo na večeři
Ale to ona nepotřebuje, neblázni, mávl Tomáš rukou.
Lucie zmlkla. V duchu porovnávala tchyni se svou mámou, která si i v době, kdy bylo peněz málo, dopřála nový účes, šaty, předplatné do divadla pro radost.
Rozhodla se, že Eva si musí alespoň jedenkrát vyzkoušet, jaké to je užívat si chvíli pro sebe a nečekat jenom na vnoučata, kterým zase obětuje vše.
Za pár dní zavolala a pozvala Evu na procházku, na kávu. A jestli by se nestavila do kosmetického salónu Lucie chtěla jít ke kosmetičce a nabízela tchyni co jen bude chtít.
Ale prosím tě, vyděsila se Eva. Když potřebuješ, počkám v hale, nebo venku.
Proč čekat? Za půl hodiny si můžete udělat manikúru a masáž rukou. Pojďte, je to příjemné.
Pod mírným nátlakem Eva souhlasila. Lucie vše domluvila předem, salon ji dobře znal a instrukce byly jasné.
Holky, prosím, postarajte se o paní Novotnou, jak nejlépe umíte. Nenápadně navrhněte i další procedury pedikúru, masky, vše možné. Když bude chtít znát cenu, řekněte, že je to Lucií zaplaceno. Věřím vám!
V domluvený čas Lucie dotáhla mírně vzdorující tchyni do salónu a předala ji do péče odborníků.
Jen na půl hodinky, že? A kolik mám platit?
Usmála se zaměstnankyně a odvedla Evu dovnitř. Lucie zůstala ve foyer, vzala mobil a odpovídala na maily. Sama si procedury neplánovala.
Eva vyšla po dvou hodinách omládla, zrelaxovaná a rozjasněná. Holky z kosmetiky věděly, co dělají.
Lucie, já jsem snad poprvé v životě zažila, že se o mě někdo stará. Uvařily mi kávu, nabídly bylinkový čaj. A kolik to vůbec stálo? Asi hodně, viď?
Víte, dnes je tam akce, skočila jim do hovoru recepční. Přivedete-li kamarádku, dostane zdarma proceduru! Takže, dnes to stojí nula korun.
Spokojená Eva s Lucií odešly do kavárny opodál. Eva si dala doušek cappuccina a pohodlně se opřela.
Co kdybychom spolu občas vyrazily? nadhodila Lucie. Jako dámská jízda. Salon má vždy slevy pro stálé klientky.
Moc se mi to líbilo, přiznala Eva. Netušila jsem, že je to tak milé.
To jste měla zkusit dávno!
Dřív byly děti malé, a manžel, budiž mu země lehká, vždycky šetřil, utrácet nechtěl. Pak už nebylo proč.
Teď je proč ať mi děláte společnost, je nuda chodit sama.
Dobře, občas můžeme jít spolu.
A tak začalo období, kdy tchyně i snacha chodily společně o sebe pečovat. Lucie jí nenápadně obnovila šatník, částku vždy zlehka přiznala o třetinu menší.
Přemluvila muže, aby vzali mámu do restaurace. Pak šli všichni do kina. Na Vánoce dala Lucie Evě předplatné do divadla.
Ty jsi snad omládla, chválily sousedky paní Novotnou.
Však mě do toho vtáhli mladí, culila se Eva pokorně.
A opravdu měla pocit, že právě teď, v důchodu, pro matku dvou dospělých synů, všechno znovu začalo. Život.
