**Deník Středa, 10. října**
Terezko? Jana nečekala, že u dveří uvidí sestru svého bývalého manžela. Dívka byla promočená až na kost, voda jí stékala z dlouhých vlasů.
Začalo lít, když jsem šla. Všechno mi zmoklo Můžu dovnitř?
No Tak pojď. Jana věděla, že Tereza musela urazit kus cesty: její dům stál v uzavřené čtvrti na okraji Prahy, dobrých patnáct minut chůze od hlavní brány. Jak Tereza dům našla a jak se vůbec dostala dovnitř, byla záhada.
Dáš mi čaj? Tereza setřela vodu z tváře a rozmazaný make-up pod očima.
Nejdřív se usuš. Jana jí podala papírové ubrousky. Podlaha nesnášela vlhkost a Tereziny promočené tenisky ohrožovaly novou rekonstrukci.
Díky.
Tak mi řekni, proč jsi přišla?
Potřebuju peníze.
A co já s tím? Nepůjčuju.
Já vím, nežádám. Chci, abys mi pomohla sehnat práci. Budu dělat cokoli! Hlavně ať platí Vím, že tvůj nový muž vlastní řetězec hotelů. Popros ho, ať mě tam vezme
Máš nějaké zkušenosti?
Ano! Tereza přikývla. Pracovala jsem v kavárně.
Jako co?
Jako manažerka Měla jsem být, ale zatím mě vzali jen jako servírku! Skoro mě povýšili.
Jak dlouho jsi tam byla?
Asi dva měsíce. Dva týdny v jednom podniku, týden v druhém a ve třetím skončila jsem včera. Nesedla jsem si s vedoucí.
Jana na Terezu pohlédla s nevěřícným úsměvem.
Vážně si myslíš, že s takovým životopisem tě někde vezmou?
Jak to? Tři různé kavárny! Mám obrovské zkušenosti!
Přeskakování z místa na místo ti body nepřidá, spíš naopak.
Tak co mám dělat? Potřebuju ty peníze Tereza se na Janu podívala a rozplakala se.
Proč je vlastně potřebuješ? A proč zrovna tady?
Kde jinde je vydělám? U nás v zapadákově, kde jsou tři domy?
Život v Praze je drahý, bydlení taky Kde bydlíš?
Nejdřív u kamarádky, pak u bratra, ale vyhodil mě Má novou ženskou, ta mě tam nechtěla.
Opravdu? Jana se zamračila. Zmínka o bývalém manželovi v ní vzbudila nepříjemné pocity.
Od té doby, co je s ní, je hrozně hrubý! Chtěla jsem u něj zůstat, ale ta mrcha mě vyhodila! Jano, prosím, pomůžeš mi? Nemám na koho jiného se obrátit
Nic ti neslibuju, sama nepracuju, tak tě nikam nedostanu.
Ale jsi ženská! Máš vliv na svého muže Jen ho popros, ať mi tam něco sežene, známosti
Neslibuju. Záleží, jaké má volné pozice. Manžel je teď na služební cestě, vrátí se až o víkendu.
Děkuju! Věděla jsem, že jsi hodná, ne jako ta jízlivá Jano, zlatíčko, můžu u tebe přespat? Prosím Tereza sepjala ruce. Podívej, jak lije! Brzy se setmí a já nemám peníze na cestu zpátky.
Jak ses sem vůbec dostala?
Stopem
Páni Jana si uvědomila, že poslat dívku samotnou v noci na silnici by bylo nebezpečné. I když jí byla Tereza naprosto cizí, slitovala se a nechala ji přespat v pokoji pro hosty. Dobrá. Ale ráno odejdeš. Nemám ráda příživníky.
Dobře, Tereza se rozzářila. Natáhla se na posteli a obdivovala moderní lustr, krásné tapety a drahé závěsy.
U nás v dědině nikdo nic takového nemá Janě se povedlo chytit bohatého chlapa Musím si taky někoho najít! Pak budou všechny moje starosti pryč! snila Tereza.
Doufala, že dostane nějakou zajímavou pozici, potká úspěšného svobodného muže a dobře se vdá, jako v romantických románech. Ale nechápala, že úspěšní muži si holek jako ona nevšímají. A že devatenáctiletou dívku bez praxe nikdo na dobrou pozici nevezme.
Přesně to řekl Janin manžel, Václav, když se vrátil z cesty.
Nevím, jak jí pomoct. Mám pro ni jen jednu volnou pozici.
Jakou?
Takovou, která se jí nebude líbit.
Říkala, že vezme cokoli, upřesnila Jana.
Vážně? Tak ať přijde zítra v šest třicet. Jestli tu práci tak chce, bude mít.
Moderní budova hotelového řetězce Terezu ohromila. I když přišla pozdě až v devět. Ale necítila vinu měla výmluvu: autobus se porouchal.
Když šla po schodech, snila představovala si, jak vchází do kanceláře jako ředitelova manželka, nebo alespoň asistentka.
Do práce se dokonce slavnostně oblékla: naškrobené šaty, těsné podkolenky a boty na vysokém podpatku, které ji tlačily.
Dveře otevřela naráz a vrazila do bezpečnostního pracovníka.
Kam to myslíte? změřil si ji pohledem.
Do práce!
Máte průkazku?
Nemám.
Tak jste šla špatným vchodem. Tudy jen zaměstnanci.
Pro lidi jako já průkazky nepotřebujete. Tereza zvedla nos. A vy zítra letíte. Neumíte poznat důležité lidi!
Bezpečák se rozesmál. Chtěl jí říct, že takhle oblečená patří spíš na silnici lovit nápadníky. Ale nestihl to.
Dobrý den, pane řediteli, ztuhnul ve stoji.
Dobrý, Honzo, pozdravil Václav, pohlédl na Terezu a ošklivě se zašklebil. Chtěl bezpečákovi říct, ať tu dámu odvede, ale Tereza ho předběhla.
Jdu do práce. řekla vesele a dodala: Jsem Tereza. Známá tvé ženy.
Václav zčervenal. Nečekal, že se Tereza oblékne takhle, a rozhodně nechtěl, aby s ní někdo spojoval Janu.
Jste pozdě! O tři hodiny! Dobrá, pojďte chytil ji
