Matěj v sobě léta ukrýval lítost, že se rozvedl příliš zhurta. Chytrý muž prý dokáže milenku učinit svátečním zážitkem, zatímco on z ní udělal manželku.
Vzpomínám, jak Matěj Novák přijel domů ze zaměstnání v Praze, zaparkoval svou Škodu a vkročil do paneláku, kde ho vždy čekala stejná rutina: bačkory připravené u dveří, vůně vepřového guláše s knedlíkem linoucí se z kuchyně, čistota všude, a na stole čerstvé tulipány.
Nic z toho ho nedojímalo. Manželka doma co jiného by děla starší žena po šedesátce? Péct štrúdl a plést ponožky, přeháněl si sám pro sebe. Ale v jádru stála podstata.
Martina (jí jméno znělo tak česky) ho vítala úsměvem:
Unavený, Matěji? Mám čerstvý štrúdl s jablky a zelím jak to máš nejradši
Pak zmlkla pod tíhou jeho pohledu. V domácím teplákovém úboru, s vlasy svázanými pod šátkem, což byla její kuchařská rutina. Oči zvýrazněné tužkou, rty s jemným leskem její zvyky, které se mu teď jevily nevkusné. Proč si musí neustále zvýrazňovat stáří?
Asi neměl být tak příkrý, ale řekl:
Líčení v tvém věku je nesmysl! Nehodí se ti.
Martina se zachvěla a mlčela, ale ani stůl nepřipravila. Nevadilo. Štrúdl pod utěrkou, čaj hotový, Matěj si zvládl sám. Po sprše a jídle se vrátila jeho laskavost společně s vzpomínkami na pracovní den. Sedl do oblíbeného křesla, zachumlaný v froté županu, tvářil se, že čte. Jak jen ta nová kolegyně řekla:
Jste celkem pohledný muž, navíc zajímavý.
Matějovi bylo 56, vedl právní oddělení velké firmy. Pod sebou měl mladého absolventa a tři kolegyně kolem čtyřicítky. Jedna právě odešla na mateřskou, její místo zabrala Anička.
Při jejím přijímání byl Matěj zrovna na služební cestě, poprvé ji spatřil až dnes.
Pozval ji k sobě do kanceláře. S ní vstoupila vůně jemného parfému a pocit svěžesti. Oválná tvář s plavými vlnami, modré oči hleděly přímo. Plné rty, piha na tváři. Skutečně jí je třicet? Matěj by tipoval pětadvacet.
Rozvedená, matka osmiletého Víta. Ani nevěděl proč, ale pomyslel: Dobře tak!
Bavig se s ní, jen tak naznačil, že teď má starého šéfa. Anička zatřpytila řasami a odpověděla slovy, která ho dodnes vzrušují.
Martina, která už se oklepala z večerní urážky, přišla s hrnkem heřmánkového čaje. Matěj se zamračil pořád ne ve vhodnou chvíli. Ale nakonec ho vypil s potěšením. V duchu se ptal, co asi právě dělá mladá Anička. A srdce bodlo dávno zapomenutou žárlivostí.
***
Anička po práci zamířila do supermarketu. Sýr, housky, kefír na večeři. Domů přišla bez úsměvu. Syn Vít ji rychle obejmul, otec kutal v malé dílně na lodžii, matka dělala večeři. Položila nákup a hned prohlásila, že má migrénu a chce mít klid. Ve skutečnosti byla smutná.
Od rozvodu s otcem Víta už roky hledala, zda se někdy stane pro někoho tou pravou ženou.
Všichni slušní byli ženatí a chtěli jen krátkou avantýru.
Poslední z nich, kolega, se zdál zamilovaný až po uši. Dva vášnivé roky, dokonce jí pronajal byt (spíš kvůli vlastnímu pohodlí), ale když šlo do tuhého, byl pryč a vzkázal, že nejen končí, ale že musí opustit práci.
Ještě jí našel novou. A tak Anička zase žila s rodiči a synem. Matka jí po ženské stránce rozuměla, táta tvrdil, že dítě musí vyrůstat s mámou.
Martina, Matějova manželka, už dávno tušila, že její muž prochází krizí středního věku. Všechno má, ale chybí podstatné. Bála se uvažovat, co by tím podstatným mohlo být. Snažila se mu život zpříjemnit. Vařila, co měl rád, byla upravená, nevnucovala se, i když jí citová blízkost moc chyběla.
Přesvědčovala se, že se musí zabavit, třeba vnoučetem nebo chalupou, ale Matěj byl čím dál víc mrzutý.
Proto jejich vztah s Aničkou začal tak rychle. Už za dva týdny od jejího nástupu ji pozval na oběd a odvezl domů. Dotkl se jí ruky, ona se otočila a začervenala.
Nechci se loučit. Nechceš přijet na chalupu? zašeptal Matěj. Anička kývla a auto se rozjelo.
V pátek Matěj odešel z práce dřív, ale až v devět večer poslal manželce SMS: Zítra si promluvíme.
Netušil, jak přesně vystihl povahu té pohovory zbytečné. Martina chápala, že oheň nezůstane navždy, zvlášť po třiceti dvou letech manželství.
Ale Matěj byl její druhá polovina přijít o něj bylo jako ztratit kus sebe. Mrzutý, hádavý, občas naivní, ale její.
Celou noc seděla u svátečního fotoalba, kde byli mladí, krásní, plní naděje. Doufala, že to, když Matěj přijde domů a spatří vzpomínky na jejich štěstí, mu připomene, že ne vše lze zahodit.
Domů se vrátil až v neděli. A teď byl jiný člověk plný adrenalinu, bez špetky studu.
Pro Martina znamenala tato chvíle konec životní etapy. Matěj oznámil, že se druhý den rozvede sám podá žádost. Jeho syn s rodinou se stěhuje k Martině, podle práva. Byt, kde bydleli, byl její, ale papírově ho Matěj kdysi zdědil.
Stěhování do většího bytu u matky dětem neublíží, jí aspoň někdo zůstane. Auto je samozřejmě jeho. Chalupu si ponechá.
Martina se cítila zoufale a nevábně, propukla v pláč, nedokázala mluvit jasně. Prosila ho, aby si vzpomněl na společné časy, na zdraví (alespoň své vlastní), to ho rozzuřilo. Přišel až k ní:
Nechci, abys mě tahala do svého stáří!
Nemyslete si, že Anička Matěje z lásky přijala za muže hned při první noci na chalupě. Status vdané ženy jí konvenoval a těšilo ji, že může odpovědět svému minulému milenci, který ji zradil. Už ji nebavilo bydlet pod dohledem otce s jeho přísnými názory. Toužila po jisté budoucnosti, kterou jí Matěj mohl nabídnout. Nebyl špatná volba.
Navzdory věku nevypadal staře štíhlý, energický, ředitel oddělení. Inteligentní, milý, galantní i v ložnici. Plus slušné bydlení, žádné nájemné, finanční jistota. Jediné obavy byly okolo věkového rozdílu.
Za rok už v Aničce klíčilo zklamání. Cítila se stále mladá, chtěla zážitky, zábavu, pravidelné radosti, ne pouze jednou za rok či v poklidu. Toužila po koncertech, plavání v bazénu, odpočinku na pláži, setkávání s kamarádkami.
Vše skloubila s péčí o rodinu a domácnost. Syn Vít jí v aktivitě nepřekážel.
Jenže Matěj zatím více a více polevoval. Profesionálně byl ostrý a rázný, doma však jen unavený, potřeboval klid a své zvyky. Gosti, divadlo či pláž mu nevadili, ale jen občas.
Sex neodmítal, ale pak chtěl spát, klidně už v devět večer.
A pořád se muselo brát ohled na jeho citlivý žaludek, který nesnášel smažené, uzeniny, polotovary. Bývalá manželka ho rozmazlila. Někdy i nostalgicky zavzpomínal na její dušené speciality. Anička vařila hlavně kvůli synovi, nechápala, proč ho bolí boky z vepřových řízků.
Neudržovala v hlavě seznam jeho léků, tvrdila, že dospělý muž si má pamatovat sám, co potřebuje tak uplynula část jejího života bez něho.
Vzala si syna za parťáka, zahrnula jeho zájmy do svých plánů, spojovala se s kamarádkami. Zdálo se, že věk muže ji spíš motivuje žít rychle.
Spolu už nepracovali vedení firmy považovalo partnerský vztah za nevhodný, Anička přešla do notářské kanceláře. Dokonce se jí ulevilo, už nemusela být celý den pod dohledem muže, který jí připomínal otce.
Respekt k Matějovi jí zůstal. Stačí to ke štěstí?
Blížily se Matějovy šedesátiny chtěla velkou oslavu. Ale muž objednal jen skromný stůl v podniku, kam chodíval. Možná se nudil, ale na jeho věk to bylo přirozené. Anička se tím netrápila.
Blahopřáli mu kolegové. Staré dvojice, s nimiž kdysi chodil s Martinou, pozvat nešlo. Rodina daleko, a ti, kteří kdysi rozuměli, se odcizili, když si vzal mladou ženu.
Syn ho odřízl. Ale nemá snad otec právo na vlastní život? Jen to uspořádání života vypadalo nakonec docela jinak, než si představoval.
První rok s Aničkou byl jak líbánky. Rád ji doprovázel do společnosti, povzbuzoval rozumné výdaje (nebyla rozhazovačná), schvaloval přátele, fitko.
Snesl i koncerty a bláznivé filmy. Tehdy ji i jejího syna zplnomocnil na byt, brzy jí přenechal svůj podíl na chalupě.
Anička, skrytě, požádala Martinu, aby jí přenechala i svůj díl. Vyhrožovala, že jinak její polovinu prodá kdekomu.
Po vyplacení z Matějových peněz byla celá chalupa napsaná na Aničku. Argumentovala, že tam je řeka, les, že je to dobré pro dítě. Celé léto tam tedy trávili rodiče Aničky s Vítem. To Matějovi nevadilo na hlučného syna mladé manželky si nezvykl. Vzal si ženu kvůli lásce, ne kvůli výchově cizího dítěte.
Bývalá rodina zuřila. Dostali peníze, prodali třípokojový byt a rozešli se. Syn se svou novou rodinou hledal dvoupokojový byt, Martina šla do malého ateliéru. Jak žijí, Matěje už nezajímalo.
***
Šedesáté narozeniny. Spousta lidí mu přála zdraví, štěstí, lásku. Ale on už dávno necítil žádný elán. Každým rokem převládalo známé vnitřní prázdno.
Mladou ženu určitě miloval. Nestačil jí. Nedokázal ji zkrotit. Usmívala se a žila po svém. Nebyla rozmařilá to cítil, ale štvalo ho to.
Ach, kdyby v sobě měla duši jeho bývalé ženy: nosila by mu heřmánkový čaj ke křeslu, přikrývala ho dekou. Rád by s ní chodil pomalu parkem, povídal si u kuchyňského stolu, ale Anička dlouhé řeči nevydržela. A v ložnici začala evidentně nudit. On nervózněl, což vše jen horšilo.
Matěj v sobě skrýval lítost nad unáhleným rozvodem. Moudrý muž prý promění milenku v sváteční zážitek, on z ní udělal manželku!
Anička si minimálně deset let bude hravě užívat mládí, pak ji bude stále dělit od jeho věku propast. Pokud bude mít štěstí, odejde jednoho dne bezbolestně. Pokud ne?
Tyto myšlenky jej bodaly do spánků, rozbušily mu srdce. Hledal pohledem Aničku tančila, zářivě krásná. Štěstí je probouzet se vedle ní, jistě, ale
Využil okamžiku a vyšel z restaurace. Doufal, že se nadýchá, pročistí hlavu. Ale hned za ním vyšli kolegové. Zmatený nastoupil do taxíku a zamumlal, ať jede rychle až později si rozmyslí, kam.
Chtěl být tam, kde bude důležitý jen on, kde si ho budou vážit, kde si odpočine a nemusí předstírat mladého.
Zatelefonoval synovi a téměř prosil o novou adresu bývalé ženy. Syn to bral těžce, ale po chvíli povolil. Navrch přidal, že s ní už prý někdo bydlí ne chlap, jen starý známý.
Mami říkala, že se znali ze školy. Jmenuje se prý Bulík.
Bulík? opravil Matěj, palčivě žárlivý. Ano, byl do ní kdysi zamilovaný. Líbil se mnoha. Krásná, trochu drzá.
Měla si ho vzít, ale Matěj ji přetáhl k sobě. Je to tak dávno a přitom ještě včera se zdá být opravdovější než celé jeho nové manželství.
Syn se zeptal:
Proč to chceš vědět, tati?
Matěje to oslovení dojalo, zjistil, jak moc mu chybí všichni z bývalého života. Odpověděl upřímně:
Nevím, synku.
Adresu se dozvěděl. Vešel do paneláku, podíval na hodiny devět. Martina byla vždy spíš noční pták, v jeho očích spojením skřivana i sovy.
Zazvonil na zvonek.
Odpověděl muži hlas, trochu dutý. Řekl, že Martina je zaneprázdněná.
Je v pořádku? ptal se Matěj nervózně. Hlas chtěl znát jméno.
Jsem její muž, mimochodem! Ty budeš asi pan Bulík, vykřikl Matěj.
Pan ho opravil, že manžel je bývalý, tudíž nemá právo Martinu rušit. Vysvětlit, že právě bere vanu, nechtěl.
Co, stará láska nerezaví? ironicky se ptal Matěj, připravený hádat se. Ale Bulík jen odpověděl:
Ne, jen získává stříbrný lesk.
Dveře mu neotevřeliMatěj stál chvíli bez hnutí na studené chodbě, prsty zvírající zbytečně zvonek, uvnitř mu duněla ozvěna Bulíkových slov. Jejich stříbrná lehkost se mu zařezávala do srdce jako ostří. Věděl, že tu nemá co hledat, tak jako už neměl co hledat nikde. Nikde nebyly zavřené dveře tak pevně, jako právě teď.
Sotva sešel schody, potkal na lavičce sousedku, která tu kdysi břídila s Martinou na kávu. Podívala se na něj s úsměvem plným vědomí svět se pomalu mění, lidé zůstávají stejní, jen jiné role mají v životě těch druhých. Matěj se usmál nazpět, poprvé po dlouhé době bez smutku.
Na zastávce tramvaje vítr rozčeřil jeho kabát i myšlenky. Věděl, že Anička dnes přijde domů pozdě, bude stále tančit, zářit a v sobě si ponese vlastní plány. Možná si časem najde jiného muže, možná zůstane, možná jen v tichosti žije svůj život.
Martina bude žít jako dřív, jen se stříbrnou patinou trochu klidnějších dních. S Bulíkem se budou smát v kuchyni a možná si občas pustí starý vinyl. I jeho syn má teď své místo, a jemu se v hlavě zrodila podivná, zvláštní úleva: všechno je, jak má být.
S tramvají projel skrze město, které už nepatřilo jemu. Ale když vystoupil na poslední stanici, prošel pomalou ulicí, kde kdysi s Martinou sbíral kaštany. A v záblesku si uvědomil, že vše, co hledal, měl už dávno v paměti, v srdci, v nepatrných gestech dní a ve vší nedokonalosti vlastního života.
Byla to poslední lekce: nevyhledávej sváteční zážiteky tam, kde už vše bylo prožito. Svátek může být i šálek obyčejného čaje v podvečer, pokud posloucháš šum vlastního srdce.
Matěj přešel park, usadil se na lavičce a zadíval se do ochmýřeného nebe. Vdechl chladný vzduch a usmál se opravdu, poprvé do ticha.
Mezi stříbrnými mraky a dlaněmi času už nebylo co litovat.
