Hele, kámo, musím ti říct, co se teď u nás děje. Jsem vdaná už deset let, žiju s manželem v Praze v bytě na hypotéku voňavý panelák, znáš to. Ještě pořád splácíme, a tak se zatím nepouštíme do dětí, chceme mít nejdřív všechno v klidu práce, byt, peníze. No, mám bráchu, jmenuje se Marek, taky je ženatý. S manželkou Terezií bydlí v malém bytě, garsonce, fakt na těsno. Marek maká ve dvou zaměstnáních a ještě k tomu má nějakou brigádu bokem, ale Terezie je doma dělá děti jako na běžícím pásu, fakt. Teď mají tři, další je na cestě a už plánuje páté to nemyslím ze srandy!
Kromě těch dětí mají na krku taky několik půjček na spotřebiče lednička, pračka, televize, všechno na splátky. Tak jim s manželem občas pomáháme; pošleme nějaké peníze, nakoupíme jídlo Ale někdy je Terezie fakt odvážná a místo toho, aby slušně požádala, rovnou si řekne o něco drahého.
V tu chvíli už jí musíme říct dost a odmítnout, no jasně, že je pak uražená, ale za pár týdnů přijde zase s novým požadavkem. Nedávno přišla s tím, že: Vy a váš manžel nemáte děti, my brzy budeme mít čtyři, tak nám přenechte váš byt! Jako cože? Kam bychom šli? Do vašeho mini bytu? ptám se, úplně vykulená z té nehoráznosti. Vy si najdete podnájem, a my necháme váš byt tak, jak je, říkala úplně přesvědčeně. Takže budeme platit hypotéku i byt pro vás? ptám se. No jasně, povídá ona. A kdy nám uvolníte byt? chtěla vědět.
Hele, to už bylo moc. Řekla jsem jí, že její místo není v našem bytě, ale na psychiatrii a ať vystřelí z našeho paneláku. Terezie urazila, fajn, odcházím, a zbavím se dítěte a ty budeš ta viník! A fakt odešla. Tajně, ve třetím měsíci těhotenství. Doktoři ji na poslední chvíli stihli zachránit.
A v noci kolem druhé hodiny, vtrhl Marek do nemocnice a začal řvát, že je to moje vina. Můj manžel ho hned zchladil, strčil mu hlavu pod studenou vodu a vyhodil ho z bytu. Od té doby nemám bratra. Je to smutné a šílené zároveň, fakt jsem v šoku, že člověk ze stejné rodiny dokáže být takhle. Doteď nechápu, že tohle všechno se stalo v Praze, v našem paneláku, na ulici, kde jsme vyrůstali.