Vyrůstala mě moje babička. Jsem jí samozřejmě vděčný, ale její láska nikdy nebyla úplně nezištná.
Bylo mi teprve pět let, když se můj milovaný tatínek rozhodl, že už nechce rodinu, a odešel od nás kvůli milence, která byla mladší než moje maminka. Protože jsme původně bydleli v jeho bytě v Praze, po rozvodu požadoval, abychom se s maminkou okamžitě vystěhovaly.
Musel jsem se nastěhovat k babičce, matce mé maminky, do Brna. Táta byl tak ctihodný muž, že vymýšlel různé způsoby, jak se vyhnout placení alimentů. Abych to zkrátil s mamkou jsme zůstaly skoro bez peněz a přestěhovaly se k babičce do malého panelového bytu. V té době to bylo opravdu těžké. Babička měla nízký důchod, maminka stále pracovala dlouho do noci a já se po škole vracel domů a pomáhal se vším, co bylo potřeba.
Když jsem byl starší, občas jsem zameškal školu, abych šel na stavbu vydělat si nějaké koruny, takže s učením to šlo z kopce. Bylo mi líto maminky i babičky, které vycházely s pár korunami od výplaty k výplatě. Rozhodl jsem se, že po deváté třídě školu nechám a budu pracovat naplno. Ale tehdy se objevila babiččina sestra, teta Emilie. Nabídla mi, že mě vezme k sobě do Ostravy, pomůže mi s učením a postará se o mě. Teta Emilie neměla svoje děti a opravdu toužila po někom, kdo by jí byl blízký. Mamka i babička souhlasily.
A tak jsem se přestěhoval k tetě Emilii. Mamka a babička nás občas navštěvovaly. A opravdu s Emilií se mi žilo mnohem lépe. Měla slušný důchod, mohl jsem normálně chodit do školy a nemusel pracovat. Naučila mě vařit české jídla a dokonce i šít na stroji. Školu jsem zakončil s vyznamenáním a šel na Masarykovu univerzitu studovat práva.
Teta Emilie mi pořád opakovala, že jakmile dostuduji, napíše na mě svůj byt v závěti. Tvrdila, že mě má ráda jako vlastního a jsem pro ni rodina, takže mi chce pomoci. Jenže všechno nakonec dopadlo úplně jinak, než kdokoli čekal. Na třetím ročníku jsem poznal Ivetu.
Byla nádherná a inteligentní. Bylo to oboustranné a rozhodl jsem se, že chci být s ní napořád. Když se to teta Emilie dozvěděla, spustila velký rozruch. Prý Iveta chce jen můj majetek, že mě nemiluje doopravdy.
Dala mi na vybranou buď Iveta, nebo byt. Přirozeně jsem to s Ivetou řešil. Navrhla, bychom se klidně rozešli, jestli je pro mě byt tak důležitý, ale zároveň byla ochotná žít se mnou klidně i v malém podnájmu, tak moc mě měla ráda. Nakonec jsem zariskoval a zvolil jsem lásku. Teta Emilie se mnou přerušila kontakt. Zůstal jsem bez bytu, ale s milovanou ženou.
Letos slavíme desáté výročí svatby. Máme dvě děti a naše láska je silnější než kdykoli dřív. S každým uplynulým rokem si více uvědomuji, že jsem udělal správné rozhodnutí.
Někdy v životě dostává láska ty největší zkoušky. Ale pokud dokážeme zůstat věrní svým hodnotám a dělat to, co považujeme za správné srdcem, může nám život nakonec přinést to, co je opravdu nejcennější.