Všechno to začalo v neděli ráno v sedm hodin. Karolína a já jsme se předchozí večer šli pobavit do hospůdky v centru Prahy, domů jsme se dostali až k půlnoci a chtěli jsme pořádně dospat únavu. Pohodu nám ale zhatil telefon volala moje tchyně a zvala nás na chalupu u Klatov, že prý bude grilování. Snažili jsme se slušně vymluvit, že jsme unavení, ale tchyně byla neoblomná a tvrdila, že už má naloženo tolik masa, že by se dalo nakrmit půlka vesnice. Nakonec jsme kapitulovali a souhlasili.
Nebyla to jen tchyně a tchán, kdo tam měl být. Pozvaný byl i švagr s novopečenou manželkou, kteří se vzali teprve před dvěma měsíci, zatímco my už táhneme třetí rok společného života a děti zatím taky žádné.
Za rok společného bydlení s tchyní jsem ji měl dávno přečtenou byla věčně nespokojená, stěžovala si, že vše stojí spoustu peněz, a pořád si na něco stěžovala. Po nekonečných měsících jsme se s Karolínou rozhodli pronajmout si vlastní byt. O něco později se moji rodiče odstěhovali do bytu, co zdědili po babičce, a nás konečně osvobodili od hypotéky.
Nastala den grilování a my vyrazili na dvouhodinovou cestu směrem k českému venkovu. Ale místo klidného dopoledne nás po příjezdu čekaly pracovní povinnosti od opravování plotu přes sázení petrželky po zalévání muškátů. Tchyně byla ve svém živlu a na gril už úplně zapomněla byli jsme tam zjevně hlavně na práci.
Hlad nám začal bóchnout v břiše, švagrová Jana padala vyčerpáním, a když manžel poznamenal, že už má opravdu hlad, strhla se menší hádka s tchyní. K večeru jsme se konečně dočkali hostiny u grilu, ale nálada už byla pod psa. Každý dostal dva špekáčky, což bylo směšné vzhledem k tomu, kolik nás bylo a jaký měl být původní slib.
Celá ta šaškárna nám nechala pachuť na patře. Kdybychom věděli, že se jede hlavně makat, klidně bychom přinesli klobásy a salát a rozhodně bychom s chutí pomohli. Tchozi se vztahy s tchyní napjaly ještě víc.
Po týdnu zase volala, že by udělala další grilování. Tchán mě ale varoval, ať nevěřím že jde zas jen o bezplatnou pracovní sílu a žádná slavnost nebude.
Byli jsme tak unavení a otrávení, že jsme radši vypli telefony i zvonek a snažili se ten víkend konečně prospat a trochu si odpočinout. Celá tahle zkušenost mě naučila, že bych se měl naučit říkat ne a víc naslouchat svým potřebám, protože rodinná loajalita někdy znamená i chránit sám sebe.