Adam se objevil na naší škole zrovna ve chvíli, kdy jsem končila třetí ročník univerzity. Podle legendy pocházel z bohaté rodiny. Matka ho poslala na sever, aby získal vzdělání poté, co se mu ve Varšavě stalo něco nemravného.
Nedokážu říct, jestli byl drzý nebo sprostý – byly to útoky na jeho matku. Ve studiu nedělal pokroky. Jak se říká: “vždycky jsou další termíny”. Nemohla jsem ho nazvat knihomolem a neviděla jsem u něj hlad po vědomostech.
Adam měl spoustu peněz a utrácel je za zábavu. Proslýchalo se, že jeho matka má kvůli současné hospodářské krizi finanční problémy.
Každý student se velmi snažil získat co nejlepší známky, aby dostal stipendium. Rodiče jim dávali jen málo peněz na jídlo, ale Adam měl hodně peněz a utrácel je za všechno. Po nějaké době se začaly šířit zvěsti, že jeho matka má kvůli špatné ekonomické situaci problémy s podnikáním.
Adam se nad tím nepozastavil a začal šetřit. Stále si nic neodpíral a neustále po mámě telefonicky žádal peníze, i když mu říkala, aby se na chvíli uklidnil. Jednoho dne mu přišel další balík, tentokrát musel za doručení zaplatit sám – utratil všechny své peníze a ještě si musel půjčit. Čekal na dárek od maminky, ale uvnitř na něj čekalo překvapení.
Když krabici otevřel, našel v ní několik uren označených nápisy: “Můžeš si dál užívat života. Maminku už nemáš!”.
Po tomto příběhu se z něj stal někdo jiný. Jeho matka přestala odpovídat na zprávy a zvedat telefony. Zřejmě měla pocit, že musí syna nechat jít a vyrůstat na vlastní pěst. Ale jak by to mohlo být jinak? Byl ztracený a smutný jako pes, který už nemá sílu, a rozhodl se hledat si práci na částečný úvazek. Nebylo nic, co by mohl dělat. Adam zanechal studia na univerzitě, protože si musel vybrat mezi studiem a prací. Nějakou dobu o něm nebyly žádné zprávy, až jsem jednoho dne potkala na ulici muže, který vypadal jako výkonný ředitel nebo tak něco.
“To jsi ty?” – zeptal se mě.
Nechápal jsem, kdo to je. A byl to Adam.
Harašil, aby splatil dluhy. A pak si založil rodinu a vrátil se k učení.