Když jsme se s manželem dozvěděli, že se náš syn žení, byli jsme velmi šťastní. Před svatbou jsme mu tajně řekli, že mu chceme darovat byt. Mark byl nadšený, když se o našich plánech dozvěděl. Všichni jeho přátelé se to dozvěděli ve stejný den. Když jsme se připravovali na svatbu, postihlo nás náhlé neštěstí.
Naše dcera skončila v nemocnici přímo z práce, náhle onemocněla. Okamžitě jsme tam s manželem přijeli. Testy ukázaly, že má nádor, takže musela okamžitě podstoupit operaci. Samozřejmě jsme potřebovali hodně peněz a co nejdříve. Bylo dobře, že jsme ji našli včas.
Koupě bytu pro našeho syna v této situaci nepřipadala v úvahu. Snažili jsme se sehnat potřebnou částku na léčbu. Bylo dobře, že nám přišla na pomoc rodina a přátelé, kteří nemohli zůstat lhostejní k našemu neštěstí. Všichni nám pomáhali, jak jen mohli. Někteří nám dávali peníze a říkali, abychom je nevraceli. Společně se nám podařilo sehnat peníze na operaci.
Náš syn nás však šokoval svým prohlášením.
-A co můj byt? Slíbili jste mi to! Ničíte mi život.
Po Markových slovech jsem prostě omdlel. Jak mohl něco takového říct? Jak mohl být tak sobecký? Je to jeho sestra. Vyrůstali spolu. Jak mohl svatbu své sestry a její operaci postavit na stejnou úroveň? Nevěděla jsem, co na to říct. Ale můj syn se nehodlal zastavit.
-Proč ona má všechno a já nic?
Nevydržela jsem to a začala na něj křičet. Řekla jsem mu, že ho nechci vidět. A on si sbalil věci a odešel za svou budoucí ženou. Čtrnáct dní jsme spolu nemluvili.
Během té doby moje dcera podstoupila operaci. Naštěstí vše dopadlo dobře. O několik týdnů později dceru propustili. O bratrově chování jsme jí neřekli ani slovo. Je to škoda. Nebylo třeba ji rozrušovat. A můj syn mi během této doby nevolal. Ani se nezeptal, jak se daří jeho sestře. Je vidět, že bydlení je pro něj mnohem důležitější než rodinné vztahy.
