Smála se jeho chudobě, dokud nezjistila, kým skutečně je!
Někdy vnímáme lidi jen podle jejich oblečení, mobilu v ruce, nebo dokonce podle toho, v jakých potravinách kupují rohlíky a pomazánku. Ale vzhled je často pouze fasáda, kterou boháči záměrně nosí, aby uviděli pravé tváře ostatních. V tomto snovém příběhu se realita lámala jako zrcadlo a masky spadly v tu nejpodivnější chvíli.
**Scéna 1: Setkání před hotelem**
Před vstupem do velkolepého pětihvězdičkového hotelu U Zlatého Lva stála Věra v šatech, které snad šil módní mág z pražské Pařížské, a zastoupila cestu Adamovi. Adam měl jen obyčejnou šedou mikinu, sešlé džíny a v ruce papírovou tašku z Albertu.
Věra po něm sklouzla pohrdavým pohledem a cynicky se pousmála:
**Pořád nakupuješ v akcích, Adame? Některé věci se asi nikdy nezmění.**
**Scéna 2: Pýcha a drahé kameny**
Adam se na ni klidně zadíval, v očích žádnou křivdu, jen zamyšlený klid. To Věru popouzelo snad ještě víc. Výhrůžně natáhla ruku, aby se v ranním slunci zalesknul nápadně těžký prsten s českým granátem.
**Můj nový manžel mi ho včera koupil,** vychloubala se. **On umí zařídit život, tobě to vždycky šlo jen slevně. Zůstal jsi stejný lúzr.**
**Scéna 3: Záhadný obrat**
Náhle do snu vplul luxusní černý vůz, skoro neslyšně se zastavil u obrubníku. Z auta vystoupil muž v naprosto perfektním obleku vypadal jako střihnutý z katalogu svatebních salonů. Věra, domnívajíc se, že jde o obchodního partnera jejího manžela, nasadila zářivý úsměv a podala ruku.
**Radku, podívej, koho jsem tu našla!** zapištěla, připravená pokračovat v ponižování.
**Scéna 4: Zlom**
Radek si jí sotva všiml. S naprostým klidem obešel Věru, zastavil se přímo před Adamem a mírně skláněl hlavu.
**Pane Novotný, omlouvám se za zdržení!** řekl tichým hlasem. **Váš soukromý letoun už čeká na letišti v Ruzyni, vše je připraveno ke vzletu. Můžeme jet.**
**Scéna 5: Nečekaný konec**
Věřin úsměv zmizel, až se tvář proměnila v sochu. Adam v klidu podal Radkovi tašku s rohlíky a salámem.
**To nevadí, Radku. Jedeme,** pronesl tiše Adam.
Ani koutkem oka se neohlédl po Věře, která zůstala stát na chodníku jako ztuhlá písková socha v podivném, mlhavém ránu, zatímco auto odjíždělo s tím lůzrem, kterého před chvílí pokořila.
**Jak to dopadlo?**
Věra se vracela do reality jen pomalu, jako by klopýtala ve snu dál. Později zjistila, že Pan Novotný je majoritní vlastník firmy, kde její velmi úspěšný manžel dělá manažera. O týden později si manžela zavolali na centrálu a velmi zdvořile mu doporučili, aby si hledal zaměstnání někde jinde, kvůli nesouladu hodnot rodiny s firemní kulturou.
**Ponaučení číhá za oponou snů:** Nikdy se nevysmívej tomu, kdo se obléká jednoduše nebo nenosí pozlátko. Možná vůbec nepotřebuje dokazovat svou cenu třpytivými prsteny.
