David a Tomáš se seznámili v práci. Tomáš nastoupil jako nový vedoucí oddělení a od prvního dne si padli do oka.
David si ho okamžitě oblíbil – byl charismatický, vtipný a vždy měl po ruce nějaký dobrý příběh. S ním byly všechny firemní večírky zábavnější.
Ale Tomáš nebyl jen veselým kolegou. Zdál se být člověkem, na kterého se dá spolehnout. Když David ztratil matku a dostal se do finančních potíží, Tomáš byl první, kdo mu nabídl pomoc. Podal mu pomocnou ruku, půjčil mu peníze, několikrát ho pozval na oběd. Jejich přátelství rychle zesílilo.
A pak jednoho dne Tomáš promluvil.
— Davide, mám milenku. A nemůžu s tím přestat. S Alenou jsme spolu už tolik let, že všechno upadlo do rutiny. Není špatná, ale není v ní už žádná jiskra. Ale Karolína… to je něco jiného! Je divoká, nepředvídatelná, vášnivá. S ní se cítím znovu naživu.
David se nejdřív smál. Tomáš dokázal o svých dobrodružstvích vyprávět tak barvitě, že to znělo spíš jako napínavá historka než jako skutečná nevěra. Alenu nikdy neviděl, a tak neměl důvod mu nevěřit.
Postupem času mu to ale začalo vadit.
Tomáš ho stále častěji žádal o laskavosti.
David měl garáž, Tomáš auto. Kdykoliv se Alena ptala, kde je, odpověď byla vždy stejná: „U Davida, opravujeme auto.“ A ona věřila.
Jednoho dne ho Tomáš pozval k sobě na večeři.
David nechtěl jít.
Bál se podívat do očí ženě, kterou pomáhal obelhávat.
Nakonec se přemluvil a šel.
Představoval si Alenu jako šedou, tichou hospodyňku, která naservíruje večeři a zmizí.
Ale to, co viděl, ho zaskočilo.
Alena byla milá, inteligentní, usměvavá žena. Byla pohostinná, měla jemný smysl pro humor a v očích jí jiskřilo. Nebyla to žádná modelka, ale měla v sobě něco, co přitahovalo.
David nechápal.
Proč Tomáš podváděl tak úžasnou ženu?
Najednou se cítil strašně.
Byl součástí té zrady.
Při odchodu mu Alena řekla:
— Davide, přijď k nám častěji! Vím, že jsi ztratil maminku a teď se o sebe staráš sám. Ráda ti něco dobrého uvařím.
Ten večer všechno změnil.
Když ho Tomáš znovu požádal o laskavost, David odmítl.
— Už tě nebudu krýt.
— Cože?! Zbláznil ses? Kdybys poznal Karolínu, pochopil bys mě! A Alena? Ta si ničeho nevšimne. Myslí si, že trávím čas v garáži. Proč bych jí měl kazit iluzi?
Ale tentokrát David neustoupil.
O několik týdnů později vyšel Tomáš z kanceláře ředitele se spokojeným úsměvem.
— Dostal jsem týden dovolené! Jedeme s Karolínou k moři.
— A Alena?
— Řeknu jí, že mám služební cestu. Ty jí to potvrdíš, kdyby se ptala, že?
— Ne.
Tomáš na něj hleděl v naprostém šoku.
Další den zavolala Davidovi Alena.
— Davide… Můžeš ke mně přijít?
Přišel.
Našel ji v obývacím pokoji, oči měla opuchlé od pláče.
— Řekni mi pravdu… Prosím.
Její hlas se chvěl.
— Tomáš mi několikrát řekl Karolíno. Pak jsem na jeho košili cítila ženský parfém, který rozhodně nebyl můj. A teď najednou „odjel na služební cestu“… Davide, on mě podvádí, že?
David už nemohl dál lhát.
Řekl jí všechno.
O týden později se Tomáš vrátil.
Ale doma už Alena nebyla.
Nejdřív se ji snažil kontaktovat.
Ale ona nebrala telefon.
Zavolal její matce. Nic.
Jejím přítelkyním. Taky nic.
V zoufalství zavolal Davidovi.
— Alena je u mě.
Davidův hlas byl klidný, skoro chladný.
O patnáct minut později stál Tomáš před jeho dveřmi.
Když vešel dovnitř, uviděl Alenu.
Seděla na gauči v županu, bez výrazu, oči upřené na televizi.
Vedle ní stál David.
Tomáš zatnul pěsti.
— Jak jsi mi to mohl udělat?! Chtěl jsem jen, abys potvrdil mou historku!
David se mu podíval přímo do očí.
— Zatímco ty ses bavil s Karolínou, Alena si začala všímat mě. A teď se milujeme.
Tomáš zbledl.
— Alena mě opustila… kvůli TOBĚ?!
Zlostně udeřil pěstí do zdi a vyběhl ven, práskl dveřmi.
Alena tiše vydechla a položila hlavu na Davidovo rameno.
Tomáš podal výpověď a zmizel z jejich životů.
A David a Alena… se vzali.
Protože pravda může bolet.
Ale může také zachránit.
