Oslava, na kterou jsi nás nezval
Roksana velmi milovala svého manžela. Považovala se za skutečně šťastnou, že ho má. Vojta byl starostlivý a laskavý muž, který pro svou milovanou dělal první poslední.
S manželovými příbuznými to ale Roksana tak růžové neměla. Existuje přísloví, že v každé rodině se najde černá ovce. U nich to bylo přesně naopak. Měla pocit, že normální byl jen Vojta, zatímco ostatní byli poněkud zvláštní.
Tchán, například, měl vždy potřebu komentovat, že se Roksana nějak zakulatila. Možná prý čeká miminko.
Tohle říkal, přestože Roksana byla v dobré formě a od chvíle, kdy se poprvé setkala s jeho rodiči, se její váha nezměnila. Ale pro Jana Pavla to zřejmě byla standardní fráze. I kdyby Roksana shodila deset kilo, pravděpodobně by jí to říkal dál.
A vždy měl v zásobě nějaký trapný vtip. Hloučky na něm se sám smál a Roksana vždy cítila trapně. Jeho zvyk chodit doma s holým torsem situaci ještě zhoršoval.
Tchyně, Lucie Janáčková, měla ve zvyku všechny něco učit. I v oblastech, kterým sama nerozuměla.
Roksanu učila, jak se obléká stylově, jak by se měla ostříhat a jakou rtěnku používat. A poté, co se Roksana s Vojtou přestěhovali do svého bytu, Lucie měla potřebu kritizovat každý kout a říkat, jak by se to mělo správně zařídit.
Pak tu byla Vojtova mladší sestra Lenka, nezodpovědná žena se dvěma dětmi od různých mužů, s kterými neměla vážné vztahy. Vláčela děti všude s sebou a jako matka očekávala, že jí všichni budou vycházet vstříc. Ačkoli dostávala alimenty a pobírala dávky, seděla na krku rodičům a stále hledala věci zdarma. Užívala si vzrušení ze shánění zdarma a poté prodávala to, co sama nepotřebovala.
Její děti byly nevychované a drzé, ale to nebyla úplňě jejich vina. Lenka nikdy svoje děti nekárala, a když přijely na návštěvu, hned hledaly něco k snědku a braly si věci bez dovolení.
Roksana se s hrůzou vzpomněla na jejich jedinou návštěvu, když přišli na kolaudaci. Přinesli levný čajový set a odešli poté, co snědli všechny sladkosti. Nová váza byla rozbitá a na závěsech byl rozmazaný čokoládový flek. A Roksana si jista nebyla, zda je to opravdu čokoláda.
Není divu, že když se blížily její narozeniny, rozhodla se, že manželovy příbuzné nezve. Nechtěla, aby byl její svátek zkažen. Tchán by pokračoval ve svých nevhodných vtipech, tchyně s radami a Lenka by žebrala zbytečné věci pro své děti, zatímco by samy děti pustošily byt.
Bylo jí trochu líto manžela kvůli svému rozhodnutí, ale doufala, že jí porozumí.
– Vojto, chtěla bych oslavit narozeniny doma. Pozvu rodiče a pár přátel.
– Dobře, jsem pro. Kvůli tomu jsme přece ten byt tak hezky zařizovali, – usmál se Vojta.
– Ano, teď to tu vypadá jako ve fotostudio.
– Co je? – zeptal se manžel napjatě.
– Prosím, nezlob se, ale nechci zvát tvé příbuzné.
Vojta těžce povzdychl a přikývl.
– Promiň, ale je to pro mě těžké, a o narozeninách bych se ráda bavila a ne čekala problémy, – řekla Roksana provinile.
– Chápu, nemusíš vysvětlovat. Je to s nimi opravdu těžké.
– Nezlobíš se?
– Ne, proč? Jsou to tvé narozeniny a měly by proběhnout, jak si přeješ.
Roksana si opět potvrdila, že Vojta je ten nejlepší manžel na světě. A opět si nemohla pomoct a nezeptat se, zda je adoptovaný. To by to všechno vysvětlovalo.
Roksana neřekla manželovým rodičům o oslavě. S Vojtou se domluvili, že budou oslavovat jen ve dvou. Přesto se to prozradilo. Tchyně zavolala Roksaninu matce na profesní radu a ona se nedopatřením prořekla.
– Takže tvoje žena nás nepovažuje za hodné pozvání! – křičela Lucie Janáčková. – Jsme vám asi přišli nevhod?
– Mami, – pokoušel se Vojta uklidnit, – Roksana chtěla oslavit s rodiči a několika přáteli. Jsou to její narozeniny a ona rozhoduje. Kdybychom dělali velkou oslavu, určitě bychom vás pozvali.
– Rozumím. A vyřiď své ženě, že nás to smrtelně urazilo!
Máma zavěsila a Vojta pokrčil rameny. Rozuměl své ženě. Je špatně to říct, ale celý život se za svou rodinu trochu styděl. A nechtěl, aby se za ně musela stydět i Roksana.
Proto jí nic neřekl, aby jí nekazil oslavu. Rozhodl se až po oslavě říct, co jeho matka řekla.
Ráno, kdy Roksana slavila své šestadvacáté, Vojta jí věnoval kytici a dárkový poukaz do SPA. Věděl, že Roksana byla ten rok velmi unavená. Svatba, rekonstrukce, práce – potřebovala si odpočinout.
Odpoledne začali přicházet hosté. Roksana se snažila – připravila chutný oběd, oblékla se slavnostně, upravila si vlasy. Bylo vidět, jak je šťastná a těší se na oslavu, která s sebou přinese spoustu dojmů.
Ovšem žádné dojmy netušila, že přijdou.
Jakmile se všichni usadili, zazvonil zvonek.
– To nejspíš bude dort, – vyskočila Roksana, – na něj jsem skoro zapomněla, tak jsem ho objednala na poslední chvíli.
Se zdvořilým úsměvem otevřela dveře, ale úsměv jí okamžitě pohasl. Za dveřmi stáli nevítaní hosté. Celá rodina.
– Všechno nejlepší, Roksano! – řekla svraštěnou pusou Lucie a podala jí jednu růži. – Necháš nás dál?
Nebylo zbytí, musela je pustit dál.
Hned bylo hlučno. Lenčiny děti sundaly boty a běžely ke stolu. Tchán ihned poznamenal, že si Roksana vybrala šaty špatné velikosti.
– Měla bys zkusit větší číslo, – zasmál se.
– Asi jsi nás zapomněla pozvat, – pokračovala tchyně, – koukám, že tu máš hosty, nás jsi nepozvala. Bože, Roksano! Lidi pozveš, ale podlahy neumyla!
Roksana chtěla říct, že to její vnoučata něco natropila, ale neřekla nic.
Nálada rychle poklesla. Děti začaly hlučet, braly jídlo rukama a hledaly bonbony. Pak mladší začal plakat, když dort nenašel.
– Mohla bys koupit dort, podívej, jak je Jirka zklamaný! – vyčetla hned Lenka. – Co to máš, parfém? Dej mi ho, a můžeš mi dát svůj starý.
Roksana mlčela. Vojta také, sledoval své příbuzné. Jak se hrnou ke stolu, jak vyžadují talíře, jak jeho matka kritizuje jídlo a otec vypráví divné vtipy.
Ale jeho trpělivost praskla, když viděl, jak Lenka tajně bere obálku s penězi, která ležela na stole. Tam byly dárky od přátel.
– Dej to zpátky! – křikl Vojta.
– O čem to mluvíš? – udělala Lenka nevinné oči.
– Viděl jsem to!
– Jen jsem chtěla přidat peníze, nestihla jsem koupit obálku, – snažila se vymluvit.
– Vojto, neotravuj Lenku, nekaz večer, – okřikla ho máma. – Raději své ženě připomeň, že je nekorektní nezvat rodinu.
– A řekni jí i o velikosti šatů, – rozesmál se tchán, – všechny faldy jsou v těchto šatech vidět.
– Takže! – Vojta třískl do stolu, že i děti se ztišily. – Mami, tati, Lenko, je čas jít domů.
– Cože?! – zlobila se máma. – To jste si dovolili!
– Jak si dovolujete přijít nepozvaní? Jak si dovolujete urážet mou ženu? Jak si mohou tvoje děti, Lenko, tak drzé? Dokud se nenaučíte řádnému chování, nemáte v tomto domě co dělat.
Samozřejmě, že z toho byl skandál. A Roksana si mohla oddychnout až poté, co nevítaní hosté odešli.
Narozeniny jí to samozřejmě zkazilo. Ať se přátelé a rodiče snažili, jak mohli, náladu jí to nenavrátilo.
Ale přece jen v tom bylo něco pozitivního: znovu si potvrdila, že si vybrala správného partnera. Muže, který ji zaštítí, který se postaví i své vlastní rodině. A ať se stane cokoli, Roksana věděla, že on bude při ní. A to byl asi ten nejlepší dárek v jejím životě.
