Nedávno jsme si s manželkou vzali hypotéku na byt, úplně nový a k dokončení.
-Musíme ho posvětit! Ještě v něm nikdo nebydlel a bez Božího požehnání to nejde – začala okamžitě naléhat moje babička.
-Jistě, dům musí být posvěcen, nemůžete riskovat, že se stane neštěstí. Ve svém novém domově potřebujete štěstí, radost a prosperitu,” povzbuzovala mě maminka.
Přes počáteční nechuť jsme neodolali nátlaku a rozhodli jsme se do obřadu jít.
Ve stanovený den a čas zazvonil zvonek a na prahu se objevil kněz s bouří šedivých vlasů a dlouhým plnovousem. Kolem krku mu visel velký kříž na tlustém řetězu a v rukou držel chochol a obnošenou tašku. Každému z nás podal svíčku a začal vysvětlovat rituál.
-“Milovaní,” oznámil kněz autoritativně, “zapalte svíčky a následujte mě. Poslechli jsme a těšili se na slavnostní obřad. Když se však otec pokusil svíčku zapálit, ukázalo se to jako výzva. Vypouštěla kouř, praskala a přes naši snahu se odmítala zapálit. Po několika neúspěšných pokusech kněz spěšně posbíral své věci a rychle je uložil zpět do brašny.
-Utečte odsud, utečte odsud, tady určitě není něco v pořádku… řekl kněz. Jeho hlas byl plný strachu. Rychle popadl tašku a opustil náš byt, zanechávaje nás zmatené a zmatené.
-Podivný kněz a ještě podivnější svíčka- řekla moje žena a všimla si, že knězova svíčka teď bez problémů hoří.
-Možná to byl kněz, kdo byl jen ve špatném rozpoložení- zažertovala moje matka a snažila se situaci napravit.
– A kam vlastně můžeme utéct? Vždyť už teď jsme k tomuto místu připoutáni na příštích patnáct let- řekla jsem s úsměvem.
-No, asi se poohlédneme po jiném knězi?” Babiččin hlas nás vrátil do reality a nabádal nás, abychom našli východisko z této nečekané situace.
