Velký rozvod
Přesně čtyři roky vydrželi Zelenští spolu v manželství. Ačkoliv se snažili hrát na věčnou lásku, nezakořenili ve vlastní zahrádce rodinného štěstí. Na obzoru se rýsoval rozvod.
A to se prostě takhle rozejdete a je to? zeptala se Hanka Zelené její kamarádky Anežky, když ji pozvala zajíst stres kulatými italskými chlebíčky.
Jo. Co nám zbývá? Všechno jsme si vyříkali. Takhle to bude lepší pro oba
Já nemluvím o rozvodu jako takovém myslím o tom, jak to pojmete. To by se přece mělo udělat pořádně. Uzavřít tu kapitolu pěkně po česku!
Poslední dobou jsem nervózní, není třeba šťourat do bolavého, ohradila se Anežka, a znechuceně střídavě ukusovala pizzu s ananasem i tu s mořskými plody.
Ale neřeším tebe, zlatíčko, mluvím o vašem rozvodu! Svatbu jste měli jako z pohádky, za váš dort ještě splácím půjčku! Tak proč nerozvést pořádně? Že by restaurace, kolona, moderátor, třeba slavnostní spálení mostu? To by byla pecka
To se takhle dělá?
Ba co víc, to by mělo být povinné!
Jenže já nemám skoro žádné peníze. Všechno budeme rozdělovatpovlaky a peřiny se budou párat napůl.
Mám známou, co ti to zorganizuje za pytel brambor. Zbytek se vybere na darech. A teď pojďme vymyslet rozlučku se svobodou. Něco klidného a domácího, abys mohla pořádně uzavřít tuto životní kapitolu.
Jako vždycky domluvíme se s holkama a nikam nepůjdeme, protože všechny mají manžely a děti?
Ideál!
Druhý den vyrazily Anežka s Hankou do kanceláře organizátorky, kterou byla Julča. Julča je ale přivítala ve výloze v obchodním domě za pultem palačinkárny, kde zároveň obsluhovala.
Pomůžeš? vypálila Hanka, když popsala, o co jde.
Jasně! Už to vidím Julča se zasnila: Nevěsta v černých šatech, přísahá, že už nikdy více. Ženich v těch svých hrozných teplácích, které si teď může nosit 24/7, pronese slavné ne. Pak táhneme do zastavárny a slavnostně zastavíme prstýnky. Hosté skandují: Sladké!, Polosladké!… No, ještě to promyslím.
Pak Julča zakřičela naplno přes celý stánek: Objednávka šedesát čtyři je hotová!
Anežčin muž, na překvapení všech, z toho měl radost, zato rodiče rozhodně nesouhlasili.
To jsou ty vaše moderní móresy. My jsme se dřív rozvedli potichu a v tichosti se nenáviděli až do smrti, hudrali oba tábory. Peněz na rozvod ale nedáme.
Za týden bylo všechno připravené. Podle Julčina scénáře začínal obřad výkupným. Ženich musel opustit byt přes sérii soutěží a zpěvu; mohl použít výtah kvůli dvanáctému patru, přitom s sebou dostal své věci a svědka.
Díky Julčině bratranci policajtovi přijel i kriminalistický fotograf, aby dokumentoval každý detail. Po tomto rozvodu se dostalo devět lidí do evidence.
A teď na radnici! vyhlásila vážně Julča, když byli všichni před domem.
Podle nové tradice sedli Zelenští do jednoho auta, aby pak po rozvodu jeli už každý zvlášť, hosté obdrželi jízdenky MHD, drobné na lístky a fotografovo auto, kde probíhaly žertovné soutěže s otisky prstů a humornými výslechy. Do obřadní síně všichni vpochodovali s písní Jsem volný!
Po úředním zápisu a uzavření společné domácnosti se dav vyhrnul ven. Julča vytáhla velikou klec, nabrali pár holubů. Lidé zpívali, smáli se a gratulovali čerstvě rozvedeným. Muži upřímně gratulovali bývalému manželovi a přáli mu dlouhá léta svobody, jejich ženy jim hned na místě dělaly žárlivé výčitky a později chytaly kytici, uvázanou z účtenek za služby.
To je jízda! To teda museli čekat dlouho na zásnuby, poznamenal někdo z druhé svatby.
Ale kde. Tyhle dva se rozvádějí, vysvětlili mu.
Po tom, jak byli všichni oslněni šťastnými Zelenými, spousta párů si ten den dala pauzu a oddaly obřad.
Když přirazili k mostu, přepilovali zámeček, prstýnky podle plánu prodali ve zlatnictví, aby zalepili část nákladů, a vyrazili do restaurace. Tam už čekal najatý rituální orchestr díky Julčiným známostem , polední menu a palačinky s medem. Banket sponzorovala Palačinková stanice č. 8, kde Julča pracovala za kasou. Dort měl samozřejmě palačinkový základ.
Připadá mi to jako pohřeb… povzdechla si Anežka při pohledu na atmosféru kolem.
Vždyť dnes pohřbíváme manželské štěstí, usmála se konferenciérka za pultem a vyzvala již ne tak mladé k poslednímu tanci.
Hrál Chopin.
Víš, nakonec to nebylo tak špatné, řekla Anežka Petru, když vířili středem sálu.
Souhlasím, kývl Petr. Poprvé vidím, že se naši rodiče tak pěkně baví.
Obtočili kolečko a Anežka viděla, že její otec s tchánem zpívají, objímájí se jako staří kamarádi a dojatí brečí, i když bývali nesmiřitelnými rivaly.
Stůl se prohýbal pod dary. Bylo tam všechno možné: sada povlečení pro jedno, lístky na koncerty, činky, nádobí pro jednoho, poukázky na jógu, do posilovny a i na striptýz… Nakonec dostali klíče od různých pokojů na opačných koncích Prahy, slevové kupony do Palačinkové stanice č. 8 a certifikát na dvě jízdy v autě místní kriminálky.
Na závěr byl ohňostroj a prodej dortu za zvýhodněnou cenu. Hosté rozjeli domů ke svým rodinám každý ke své ženě, manželovi a dětem, zatímco Zelenští šli už odděleně.
Za tři týdny bylo připravené album fotek. Petr zrovna přijel k Anežce pro svoje nůžky na nehty.
Povedlo se to, pokývala Anežka hlavou při listování černo-bílými fotkami s úsměvy a všemožnými důkazy.
Nebylo to vůbec špatné, souhlasil Petr. Budeš měnit příjmení?
Ne, zvykla jsem si. A Nováková taky není žádný zázrak.
To máš pravdu, zasmál se Petr. Můžu už jít?
Počkej! zarazila ho Anežka.
Petr se tázavě otočil.
Nechceš jít dnes na palačinky? Ty naše kupony zítra propadnou, byla by škoda
Byla, souhlasil Petr. Víš, že palačinka je symbolem nového začátku? Možná je to naše šance. Takže rande?
Myslíš zarazila se na chviličku, že to nebude chyba po tak velkém rozvodu? Slyšela jsem, že o nás dávali reportáž v televizi
Kdo nás soudí? Jsme teď svobodní a můžeme se scházet, jak chceme a s kým chceme. Mimochodem, za týden se rozvádí svědek se svědkyní. Pozvali nás. Nechceš jít spolu?
Zvážím to, usmála se Anežka. Stejně od nich mám tu sadu povlečení aspoň budu mít co dát jako dar.Místo odpovědi Anežka natáhla ruku po kabátu, přehodila si jej přes ramena a vykročila bok po boku s Petrem do šeřícího se města. S každým krokem se v obou rozplývalo něco těžkého a místo toho se rodil pocit lehkosti a neotřelého začátku.
U palačinkárny stálo několik známých tváří Hanka s Julčou, oba otcové si už objednávali dvě s tvarohem a slivovicí a někdo z kuchyně jim mával šlehačkou.
Anežka se krátce zastavila, zasmála se: Možná to od teď budeme dělat opačně. Prvně slavnostní rozvod a teprve potom skutečný vztah.
Petr ji pousmáním chytil za ruku. Zní to líp než pohádka se šťastným koncem.
A tak si sedli k palačinkám, obklopeni směsicí přátel, bývalých příbuzných a čerstvě rozvedených nadšenců. Venku nad městem pro jedny zapadalo slunce a pro jiné právě vycházelo. A mezi několika křupavými sousty, žerty i nevyřčenými slovy zjistili, že vlastně nezáleží, čím všechno začalo důležité je, že u palačinky může začít cokoli nové.
Do večerního ruchu zaznělo klapnutí příborů a smích, zatímco Anežka s Petrem beze slov připíjeli šálky kávy. Rozvod byl za nimi. Život plný nečekaných chutí a možností před nimi.
