Matčina sestra nikdy neměla děti, ale měla nádherný třípokojový byt uprostřed města a vážné zdravotní problémy. Její manžel byl sběratel, takže byt mé tety připomínal spíš muzeum.
Moje mladší sestra Lidka má líného manžela a dvě děti. Bydlí v pronajatém pokoji na ubytovně. Když se moje sestra dozvěděla o tetiných zdravotních problémech, okamžitě ji spěchala navštívit, aby si postěžovala na její těžkou situaci.
Hned musím říct, že naše teta je velmi nepříjemná osoba, která si nejspíš nebere servítky a dokáže někomu dát za vyučenou. Několik let mě a mého manžela zvala, abychom u ní bydleli (chtěla, abychom bydleli s ní), a slibovala, že nám dá svůj byt.
Měli jsme vlastní byt a takovou “dobrou nabídku” jsme odmítli, jen občas jí nosíme potraviny a léky a já jí uklízím domácnost. To všechno děláme z pocitu povinnosti, ale ne kvůli tetině rozloze. Po návštěvě tety se Lidka s rodinou po několika dnech k tetě nastěhovala.
Se sestrou jsem si nikdy nerozuměla, vždycky mi záviděla: Mám pracovitého a milujícího manžela, skvělého syna, dobrou práci, vysoký plat a vlastní byt. Sestra mi volala, jen když si potřebovala půjčit peníze.
Moje sestra má však špatnou paměť, takže své dluhy nikdy nevrátila. Poté, co jsem podruhé otěhotněla, jsem na tetu neměla čas, i když jí můj manžel stále čas od času nosil balíčky s různými dobrotami. Když se mi narodilo dítě a bylo mu šest měsíců, šla jsem za tetou. Když jsem přišla ke dveřím bytu, uslyšela jsem křik; později jsem zjistila, že to křičí moje mladší sestra:
– “Dokud nenapíšeš darovací smlouvu, nedostaneš jídlo, tak se otoč a zalez zpátky dovnitř, a chci, abys dneska v noci nelezla do boudy.” A taky jsem si říkala, že to je moje sestra.
Zazvonil jsem u dveří. Když mě Lidka uviděla, nehodlala mě pustit dovnitř a začala na mě být hrubá:
– Ať se ti o tom ani nezdá, dovnitř nepůjdeš a tenhle byt nedostaneš!
Do tetina bytu mě pustili, až když jsem pohrozila policií. Za tu dobu, co jsem tetu neviděla, hodně zestárla, dokonce o deset let. Když mě uviděla, tekly jí z očí slzy.
– Proč pláčeš? No, rychle jí řekni, jak dobře se ti u nás žije, a řekni jí, ať mi dá pokoj. Podívej se, ani se nenamáhala přivést k nám dítě – křičela Lidka.
– V tetině pokoji zbyla jen jedna postel. Dokonce jí z ložnice odnesli i skříň a všechny věci naházeli na zem. V bytě už nebyly žádné sběratelské předměty a teta sama už nenosila své luxusní šperky. Bylo mi jasné, že moje sestra a její manžel stále sedí doma a žijí z toho, co se jim podařilo získat z prodeje tetina majetku.
Řekla jsem, že musím na záchod, a odtamtud jsem napsala manželovi, že tetu je třeba zachránit, že u sestry zůstat nemůže. Pak jsem se vrátila do tetina pokoje a začala jí vyprávět o všech událostech, které se v mém životě za ten rok staly. Když jsem tetě vyprávěla o narození svého dítěte, řekla jsem jí: “Budeš si muset ještě chvíli počkat,” a ve stejnou chvíli jsem jí stiskla ruku a spiklenecky mrkla. Moje příbuzná pochopila a vděčně se na mě podívala.
Sestra se mě ze všech sil snažila vystrnadit ze dveří a její manžel stále přicházel a ptal se, jestli jsem nebyla pryč moc dlouho, protože mému dítěti se asi bude stýskat po mamince. P Můj manžel dorazil přesně za hodinu a s ním i policista z místní policejní stanice. Moje sestra s otevřením dveří nespěchala. Později jsem rodině řekla, že to byl můj manžel, kdo si pro mě přišel.
Upřímně řečeno, policista byl pro mou sestru a jejího manžela nepříjemným překvapením. Pozvala jsem strážce zákona k tetě domů a řekla:
– Podívejte, tohle je ta oběť, osobně jsem slyšela, jak jí nedávají jíst. Prodali veškerý nábytek, zlato a spotřebiče z jejího bytu. Manžel mé tety byl sběratel a v domě měli spoustu cenných věcí.
Na Lidčino skuhrání se policistka na policejní stanici tety zeptala:
– Chcete to nahlásit?
Moje sestra skončila s mírným trestem, ale její manžel strávil další dva roky ve vězení. Matka vzala mladší sestru i s dětmi k sobě domů, přestože ji před několika lety vyhodila z bytu i se zbytkem rodiny. Matka se na mě kvůli aféře s policií urazila a řekla, že nikdy nebudu dědit, ale teta mi z vděčnosti za záchranu odkázala jako dědictví svůj byt.
S manželem tetu navštěvujeme jako dřív a najali jsme pro ni pečovatelku. Nedovedu si ani představit, čím si prošla, když žila s mou sestrou!
