Dnes jsem měla opět ten pocit, že zůstávám úplně sama. Důchod vždycky jsem si myslela, že to pro mě přijde až hodně pozdě, ale najednou je tu a já cítím prázdno, které se nedá ničím zaplnit. V mládí jsem si říkala, že být šťastná znamená mít svobodu, mít úspěšnou kariéru, dostatek peněz a žádné závazky. Nikdy jsem nechtěla být jednou z těch žen, které každý den řeší starosti s dětmi a domácností. Ale dnes se na to dívám jinak.
Po vysoké škole jsem nastoupila do cestovní kanceláře v Praze, která organizovala zájezdy do celého světa. Vedle toho jsem chvíli pracovala i jako modelka. Peníze nebyly nikdy problém. Se svými kamarádkami, které byly také úspěšné a samostatné, jsme si dopřávaly víkendy v Paříži, nákupy ve Vídni nebo lyže v Alpách.
Přicházeli za mnou různí muži podnikatelé, advokáti, cestovatelé. Byla jsem ráda středem jejich pozornosti, ale jakmile mě začali nudit, rychle jsem se s nimi rozešla. Nikdy jsem netoužila po tradiční rodině, děti mě nezajímaly. Ani představa, že bych měla svůj volný čas věnovat malým dětem, mě nelákala. Nechtěla jsem se stát z bohaté, svobodné ženy ustrašenou matkou plnou starostí. Báli mě se odpovědnosti.
A tak plynula léta a najednou jsem tady. Sama v bytě v Praze, s krásnými vzpomínkami z cest, ale bez někoho blízkého. Nemám manžela, nemám děti. A právě teď si poprvé připouštím, jak moc lituji, že jsem nikdy nedala šanci rodině. Ze začátku to pro mě bylo nemyslitelné, pak jsem neměla čas, a než jsem se nadála, bylo pozdě. Celý život jsem si namlouvala, že mateřství není pro mě a že bych v tom nenašla štěstí.
Často teď myslím na sestru Alžbětu. Ta má dvě děti a tři vnoučata. Vždycky jsem se na ni dívala tak trochu s despektem a připadala jsem si lepší dnes ale vím, že jsem se pletla. Strašně bych chtěla najít s rodinou znovu cestu k sobě, být blíž svým neteřím a synovcům a jít s nimi třeba na výlet do Českého ráje. Možná bych ještě mohla potkat někoho, kdo je také sám, a společně si vytvořit pozdní rodinu. Nevím, jestli se mi to podaří ale cítím, že bych to měla zkusit. Snad není úplně pozdě něco změnit.
