Proč k nám jet na návštěvu? Vůbec si vás nepamatuji!
– Dobré odpoledne, Maruško!
– Dobrý den! – Odpověděla překvapeně Maruška. Číslo se nezobrazilo, hlas byl neznámý, ale oslovili ji jménem.
– To je teta Lída z Brna, teta od Tomáše. Nepodařilo se nám přijet na vaši svatbu, teď máme volnější čas a chtěli bychom se stavit na návštěvu a poznat nové příbuzné.
Maruška nevěděla, co říct. Netušila, že Tomáš má tetu v Brně. Od svatby uplynul více než rok a o chybějící tetě nikdy nepadlo ani slovo.
– Asi jste si spletla číslo.
– Vy jste Maruška?
– Ano, ale neslyšela jsem, že by Tomáš měl tetu v Brně.
– Tomáš Novotný je váš muž?
– Ano, je můj manžel.
– A já jsem jeho teta.
– To je skvělé, že jste jeho teta, ale k nám jezdit nemusíte.
– Pročpak?
– Nemáme teď čas na návštěvy.
– To jsem nečekala, takové pohostinství…
– Omlouvám se, ale nemám čas na rozhovory.
A tím Maruška hovor ukončila. Nebyla z těch, kdo by se snadno dal. Vždy se dokázala postavit za své.
– Ještě nám chyběli návštěvy. Doma se zeptám Tomáše na tetu z Brna, – rozhodla se a pokračovala ve svých činnostech.
Večer zavolala tchýně.
– Maruško, ahoj! Dlouho jste se nezačali.
– Dobrý den, Věro Novotná! Zítra se stavím, přivezu vám nějaké potraviny a vitamíny.
– Děkuji, Maruško. My máme vše, jen jsme se vám chtěli ozvat. Volala ti Lída?
– Volala nějaká žena, představila se jako teta Tomáše, chce přijet na návštěvu. Řekla jsem, že na návštěvy teď nemáme čas.
– Volala mi a stěžovala si, že jsi k ní byla hrubá.
– Věro Novotná, já být hrubá? Vždyť mě znáte.
– Právě proto, že tě znám, – řekla s ironií tchýně.
– Jsem teď za volantem. Promluvíme si zítra.
S tchýní se Maruška nesžila hned.
Tomáš vyrůstal v rodině vojáka. Otec, Petr Novotný, byl přísný a vedl syna k pořádku. V jeho přítomnosti se Tomáš choval příkladně. Ale kvůli své práci byl otec často pryč na výcvikových táborech a služebních cestách.
V jeho nepřítomnosti byl Tomáš neovladatelný.
Stálý dohled matky ho velmi zlobil. Čím víc jej matka chránila, tím častěji prováděl různé neplechy. Chodil za školu nebo vynechával tréninky. Matka si na otce nestěžovala, protože věděla, že by bylo přísné trestání, a syna litovala.
Dospělý Tomáš zůstal pod dohledem matky. Ta mu několikrát denně volala a mohla ho „náhodou“ potkat po práci.
Tomášovi přátelé se ženili, jemu bylo už skoro třicet a matka se obávala, že její krásný a chytrý syn zůstane svobodný.
Matka už sama hledala nevěstu mezi dcerami svých kamarádek, ale Tomášovi to přišlo spíše k smíchu a nevěsty se houfně nehrnuly.
Pak ten dlouho očekávaný okamžik nastal. Syn oznámil, že o víkendu seznámí rodiče se svou snoubenkou.
Otec schválil synův výběr, matce se ale snoubenka nelíbila. Věra Novotná byla zvyklá ve všem rozhodovat sama a muži jí ustupovali.
Z Maruščina chování pochopila, že nevěstou manipulovat nepůjde. A když viděla, s jakou láskou a něhou se Tomáš chová k Marušce, cítila ji jako konkurentku.
Maruška byla sebevědomá a nepotřebovala rady tchýně. Pokud došlo ke sporům, Tomáš stál na straně své ženy.
Žili v bytě Tomáše, který byl pořízený s pomocí rodičů ještě před svatbou.
Zpočátku mohla tchýně kdykoli přijít neohlášená a zkontrolovat pořádek, ale brzy jí Maruška velmi rozhodně vysvětlila:
– Nepřicházejte bez ohlášení v naší nepřítomnosti, jinak vám odebereme klíče nebo změníme zámky.
– Ten byt je nejen synův, ale i náš. Pomohli jsme Tomášovi ho pořídit. Mám právo sem kdykoliv přijít.
– Vysvětlete mi, jaký to má smysl a co zde hodláte dělat?
Tchýně byla zaskočená. Říkat, že jde zkontrolovat pořádek, bylo trapné a směšné. Maruška pokračovala.
– Nyní jsem zde paní já, jako manželka vašeho syna. A požaduji respektovat moje podmínky. Klíče máte pro případ nouze, ne pro návštěvy, kdy se vám zachce.
– Jsem matka a syna jsme vychovali a zajistili mu vše. Ty ses tady ocitla na všem hotovém…
Maruška přerušila
– Děkuji, že jste ho vychovali! Do tohoto domu mě přivedl můj muž a jako jeho žena zde určuji pravidla. Jinak to nepůjde.
Tomáš podporoval svou ženu a matka se urazila. Ale mladá rodina si z jejích stížností nic nedělala. Po pár týdnech to přijala.
Svým klíčem už dveře neotevírala, chodila, když byla Maruška doma, vždy zavolala předem. Maruška ji vždy dobře přivítala, nabídla čaj nebo i sklenku vína.
Zpočátku si tchýně občas stěžovala na nepořádek v domě, ale Maruška to brala s humorem, nebo jí nabídla pomoc.
– Omlouvám se, nemám čas, v práci je toho hodně. Pokud chcete mít pořádek, neváhejte a uklidněte, nevadí mi to, ráda bych si odpočinula.
– A co že nemáte nic připraveného, jak se stravujete?
– V ledničce je vše. Kdo má hlad, ten vaří. Klidně si dejte, co chcete.
Postupně se vztah k nevěstě změnil, až se spřátelily a tchýně chodila ráda s dárky.
Maruška s Tomášem jezdili k matce na večeři a přiváželi jí potraviny. Otec po odchodu do důchodu pokračoval v práci, a tchýně potřebovala pozornost.
– Co vám mám přivézt, když jsem autem, ať nemusíte tahat tašky.
I tentokrát se Maruška stavila u tchýně, povečeřely spolu. Synovi pak předala domácí jídlo, aby doma nemusel vařit. A samozřejmě přišlo na přetřes téma tety.
– Co ti říkala teta Lída?
– Chtěla přijet na návštěvu. Řekla jsem jí, že nemáme čas na návštěvy.
– Správně jsi udělala. Jak získala tvé číslo?
– Nemám ponětí.
– Zavolala mi znovu. Je to moje sestřenice. Skoro se nestýkáme. Prožila těžké chvíle, rozvedla se s prvním mužem, druhé manželství také nedopadlo. Teď žije někde na Moravě a asi se znovu vdala. Má svůj dům, zahradu a nějaká zvířata. Dcera chce studovat na vysoké škole v Praze.
– Proč bychom s tím měli něco dělat?
– Chce přijet a seznámit se. Má jen jednu dceru, bojí se o ni a chce, aby se o ni někdo postaral.
– Řekněte jí, že chce svou dceru u nás ubytovat.
– Je to trapné nechat příbuzným nepomoci.
– Co je na tom trapného? Kdy jste s nimi naposled mluvili? Tomáš si je nepamatuje. Máte jejich adresu? – Aniž by čekala na odpověď, Maruška pokračovala. – Nevyhledávejme si potíže sami. Neznám je a poprvé o takové přízni slyším.
Poté, co se rozloučila se svou tchýní, Maruška odjela. Doma vyprávěla Tomášovi o telefonátu. Ten nijak nereagoval a událost upadla do zapomnění, ale neskončila.
Uteklo pár dní, byl víkend, sobota. Maruška s Tomášem si na víkend neplánovali žádné velké plány, chtěli si hlavně odpočinout. A v poledne zvoní v domovních dveřích.
Maruška byla zrovna v kuchyni a Tomášovi se z pohovky nechtělo vstávat.
– Někoho čekáš?
– Ne! Otevři, mám špinavé ruce.
– Proč, když nikoho nečekáme, – zabručel Tomáš a šel otevřít.
Na prahu stáli tři lidé. Tomáš uhodl, že to je teta Lída s rodinou, poznal ji až po chvíli, protože ji viděl, když byl ještě malý.
– Neočekávali jste nás, ale my jsme přijeli. – Řekla energicky a vnesla do bytu tašky, muž šel ještě pro další věci.
– Ano, opravdu jsme dnes nikoho neočekávali. – Řekla smutně Maruška. Nějakou dobu mlčky pozorovala, doufala, že manžel něco řekne. Nic jiného jim nezbylo, než hosty pozvat dovnitř.
– Tak dobře, milí hosté, pojďte dál. – Řekla to ironicky. – Předpokládám, že vy jste teta Lída.
– Ano, Lída Nováková, tohle je moje dcera Marie a manžel Pavel. Nebojte se, nezdržíme se dlouho.
Maruška dala hostům možnost se opláchnout z cesty a pozvala je ke stolu s poznámkou, že navštěvování bez pozvání není slušné.
– Nepočítali jsme s vámi, takže se spokojíte s tím, co je v lednici.
– Ale my jsme přijeli s dárky. Všechno dobré, domácí, vlastní výroba.
Teta Lída se začala pohybovat zběsile a rozbalovat tašky s produkty, sýry, uzeninami. Kuchyní se šířila vůně domácího uzeného masa. V další tašce byl med, džemy a sušené ovoce.
– Proč tak moc? Nejsme schopni to sníst, ani skladovat.
– Podělte se s rodiči. U vás máte vše z obchodu, tohle je domácí, bez chemie. Džemy a zavařeniny nemusíte dávat do lednice.
Zatímco se Maruška s hosty probírala taškami, Tomáš zavolal matce a oni s otcem už byli na cestě. Teta Lída hned objasnila.
– Náš účel není jen seznámení s příbuznými. Marie letos maturuje. Plánuje se dostat na vysokou. Ráda bych ji poznala s rodinou, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Na univerzitě je koleje, bydlet bude tam. Je to dobrá a chytrá dívka.
Po nějaké době trapnosti ustoupilo. Lída Nováková působila sympaticky, Tomáš se taky dal s jejím mužem do řeči. Přijeli Tomášovi rodiče.
Večeře byla veselá. Maruška povolila a upřímně se usmívala. Všichni si pochutnali na laskominách Lídu Novákové. Uzený sýr, domácí pečeně a uzeniny byly velmi chutné.
Nečekaná návštěva se proměnila v příjemné rodinné setkání. Povídalo se o rodinách a letech, které uplynuly. Vzpomínky na mládí a sdílení novinek o známých příbuzných. Lída Nováková se s nostalgií vrátila ke vzpomínkám na svůj rodičovský dům.
– Ráda bych se do svého rodného místa podívala, dlouho jsem tam nebyla. Všichni už asi žijí ve městě.
Tchýně pozvala příbuzné přespat u ní, tady bylo málo místa. Po poradě se rozhodli, že Marie se zůstane u mladých, zatímco Lída s manželem odjedou přespat k tchýní. V neděli si Maruška s Tomášem a Marií prošli Prahu, ukázali jí Staré město, Hradčany, Karlův most.
V pondělí brzy ráno si Lída s manželem přijeli pro Marii. Maruška s Tomášem se s příbuznými rozloučili a spěchali do práce. Začínal nový pracovní týden.
Večer po práci Maruška s Tomášem přemýšleli o neočekávané návštěvě. Přišlo jí divné, že nepřijeli přímo k tchýni.
– Příjemní lidé, jsem ráda, že jsme se poznali. Proč jste se dlouho nestýkali?
– Nevím, na to se musíš zeptat mamky. Bylo mi sedm let, když teta Lída s malou Marií přijeli k nám.
– Pozvali nás na návštěvu. Mohli bychom je navštívit. V létě na auto k moři a stavit se u nich na pár dní. Při návratu je můžeme vzít s sebou do Prahy. Doufám, že se Marii podaří dostat na univerzitu.
Marie byla přijata na univerzitu. Zůstala u nich několik dní, pak se přestěhovala do koleje. Občas k nim zašla na návštěvu. Maruška s Tomášem museli cestu k moři odložit – očekávali přírůstek do rodiny.
