„Ano, opravdu jsem požádala o peníze na péči o vnoučata během letních prázdnin. Má penze přece není nafukovací!“
Tchyně letos oznámila, že o prázdninách vnoučata hlídat nebude. Snacha se zeťem pracují celé léto, takže nemají možnost se o své kluky starat. Dovolená pro ně letos nepřipadá v úvahu. Maminku snachy prosili alespoň na týden, aby si vnoučata vzala k sobě, ale ta nekompromisně odmítla:
„Nevezmu na sebe takovou odpovědnost!“
Vnoučata už chodí do školy. O čem, prosím vás, mluvíte? Stačí je nakrmit a pustit ven na dvůr — víc se s nimi starat nemusíte. To nejsou malé děti, které potřebují měnit plíny, prát plenky a nosit na rukou.
Například můj syn vyrostl na vesnici. Svěřovala jsem ho mámě každé prázdniny od útlého věku. Tehdy se děti prostě nechávaly na vesnici a rodiče pracovali. Nikdo nebral zodpovědnost tak vážně, doba byla prostě jiná.
Syna proto zavolal a naříkal, jak nemají jinou možnost.
„Pak budou celý den zavření v bytě,“ povzdechl si.
„Můžu si je vzít k sobě na chalupu,“ odpověděla jsem.
„Opravdu? Mami, to by nám strašně pomohlo.“
„Není to problém. Navíc nechci, aby vnoučata trávila celé prázdniny mezi čtyřmi stěnami.“
Snacha byla samozřejmě mou iniciativou nadšená. Nemáme zrovna nejlepší vztahy, ale to jsou jen drobnosti. Jen jsem okamžitě řekla synovi:
„Ale peníze na jejich péči mi poskytnete, protože moje penze není nafukovací.“
Byli v rozpacích, jak on, tak i jeho žena. Zřejmě si mysleli, že se o děti postarám po celé léto sama. Vědí vůbec, jaká je moje penze? To přece není možné!
„A kolik by sis představovala?“
„Není to pro mě, ale pro vnoučata. Asi tak 10 000 korun na jednoho měsíčně.“
Snacha se jedovatě usmála. Odvedla syna stranou a začala mu něco šeptat do ucha. Jen to špatně spočítala — vše jsem slyšela.
„Budu jí muset dát polovinu platu!“ rozčilovala se.
„A co? Máš nějaké jiné řešení?“
„Co takhle tábor?“
„Zjišťovala jsi ceny? Dvě výplaty nám nestačí! Navíc na tábor jsou ještě malí. Peníze mamka opravdu nepožaduje pro sebe, ale na jídlo a zábavu pro děti. Sama víš, jaké jsou teď věci drahé.“
„Tvoje mamka nemusela žádat tolik. Ví, že máme hypotéku, a já jsem se právě vrátila do práce. Nejedná se o lidské chování.“
„A tvá matka se zachovala lidsky? Ani týden si je nechtěla vzít, zatímco moje je ochotná se o ně postarat celé léto!“ nevydržel syn.
Podporoval mě. Dali mi peníze na celé léto a odjeli. Snacha si sice stěžovala na finanční problémy, ale 60 000 korun se našlo.
S vnoučaty jsme si užili skvělé léto. Nic jim nechybělo. Kupovala jsem sladkosti, hračky a dokonce i nějaké oblečení.
Do naší vesnice jezdí každou neděli pán s autem, který prodává hračky. Jak bych jim mohla říct ne? Prodává se tam různé drobnosti, ale nejsou zadarmo.
Rodiče si přijeli pro děti na konci srpna. A víte, co bylo nejzajímavější? Snacha chtěla, abych udělala rozpočet, na co byly peníze vynaložené.
„Omlouvám se, drahá, ale žádné seznamy nákupů jsem nevedla.“
„Když jsi požadovala peníze, měla bys dodat zprávu. Co když jsi vše utratila pro sebe?“ rozčilovala se.
„Takže si o mně opravdu takto myslíš?“
„Jen nevím, na co jde utratit 20 000 měsíčně, když máme vlastní zeleninu a ovoce. Na chalupě nejsou žádné extra zábavy. Dali kus okurky a šli si hrát, a peníze jsi šoupla do kapsy!“
„Jak si to můžeš o mně myslet! Ani ses nezeptala, co děti celé to léto jedly? Každý den maso! A do města jsme jezdili skoro všechny víkendy na atrakce, což není levné.“
„Nevěřím, že jste vše do koruny utratila.“
„Ještě i moje penze se použila, jestli tě to zajímá. Můžeš se dětí zeptat, co jsem jim kupovala, ale účtenky nemám — měla jsi mě předem upozornit, že je chceš uchovat.“
Je mi to velice líto, že syn z toho všeho neslyšel. Nechtěla jsem ho zatahovat do konfliktu, protože by se s manželkou určitě pohádali.
Snacha všechny výdaje přepočítává a myslí si, že jsem se tím obohatila. Mohla jsem peníze nežádat a děti by opravdu běhaly s okurkou v hubě a zmrzlina by se kupovala jednou týdně. O takové prázdniny tedy stála? To zařídíme příští rok!
