S Lucií jsem chodil přes čtyři roky. Už jsem začal hledat prsten, abych požádal o ruku ženu, kterou jsem zbožňoval, ale její poslední šokující čin mě uvrhl do propasti pochybností: „Stojí mi vůbec za to?“
Všechno to začalo před něco více než měsícem. Ten prokletý večer nás přátelé pozvali do hospody v Brně. Naše parta byla pestrá – devět hlučných chlapů a tři dívky. Nikdy jsem neměl rád hlasité večírky, a ten den jsem byl po práci úplně vyčerpaný, takže jsem se rozhodl odejít dřív. Abych nevypadal jako nudný bručoun v očích kamarádů, nechal jsem Lucii, ať si užije zbytek večera.
Když jsem se dostal domů, zhroutil jsem se do postele jako mrtvý. Celý večer od Lucie ani zpráva. Probudil jsem se uprostřed noci, srdce mi bušilo strachem, a poslal jsem jí SMS: „Miláčku, kdy se vrátíš?“ Žádná odpověď. Ticho. Zavolal jsem jí, ale telefon zvonil do prázdna – nezvedla ho.
Nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem žárlivý blázen, tak jsem se ovládl a přestal ji kontaktovat.
Lucie se vrátila až za svítání. Když jsem se roztřeseným hlasem zeptal, kde byla celou noc, bez ostychu mi hodila do obličeje: „Byla jsem u Petra. Dívali jsme se na film.“ Ta slova mě zasáhla jako blesk – hlava se mi zatočila a srdce mi pukalo bolestí.
Já, chlap, jsem měl chuť se před ní rozplakat, ale sebral jsem všechnu sílu a položil otázku, která mě spalovala: „Stalo se mezi vámi něco?“
Tvrdila, že Petr se ji pokusil políbit, ale ona ho odmítla. Znal jsem Petra – jeho lstivé triky – a její výmluva páchla lží na sto honů. Tlačil jsem na ni, až po dvaceti mučivých minutách povolila a přiznala, že se líbali, ale trvala na tom, že nic víc se nestalo.
Chtěl jsem jí zoufale věřit, ale můj instinkt řval, že mě klame. Druhý den ráno si „vzpomněla“, že u Petra zapomněla brýle. To mě rozdrtilo – podezření se ve mně rozhořelo jako požár. Nikdo, kdo špatně vidí, si nesundá brýle, když kouká na film. Připadalo mi to jako další laciná výmluva.
Celý týden mi duši trhaly pochyby. Stále jsem se jí ptal, jestli přede mnou něco tají, ale ona mlčela jako hrob.
Proč sakra vůbec jela k mému příteli domů? Proč neodpovídala na moje hovory? Jsem přesvědčený, že žádná rozumná holka by v opilosti nejela v noci k chlapovi domů!
Už jsem to nevydržel a vtrhl jsem k Petrovi, plný vzteku. Vpadl jsem jako bouře a zařval: „Jak ses mohl opovážit využít toho, že byla opilá, a vyspat se s mojí holkou?!“
Petr to ani nepopíral – hned se přiznal. Ujišťoval mě, že mezi nimi nic není, že to byla jen jednorázová chyba a že oba toho strašně litují.
Když jsem od něj odcházel, sotva jsem se držel na nohou, a poslal jsem Lucii SMS jako ránu pěstí: „Petr mi všechno řekl.“
Okamžitě mi zavolala, brečela a prosila o odpuštění. Opakovala to samé co Petr – že se to už nestane, že to byla jen hloupá chyba.
Teď stojím na rozcestí, rozervaný a ztracený. Může jedna zrada zničit všechno? Na chvíli jsem naše vztahy přerušil – potřebuju čas, abych si to srovnal v hlavě.
Miluju ji jako šílený a vím, že v opilosti může každý zblbnout. Chtěl bych tenhle horor vymazat, ale dokážu jí ještě někdy věřit? Znamenala pro ni naše láska tak málo, že bez rozmyslu šla k někomu, koho sotva zná?
A potřebuju takový vztah vůbec? Na světě je spousta poctivých dívek. Kdyby mě milovala, proč nešla domů se mnou, ale zůstala s bandou opilých chlapů? Je zrada v opilosti opravdu vše, co si zasloužím?
Co mám dělat – odpustit jí, nebo na ni zapomenout navždy?
