Před rokem, když mi bylo teprve 19 let, jsem otěhotněla s přítelem. Když se to dozvěděl, řekl mi, abych se srovnala a odjela do zahraničí.
Zatímco jsem vymýšlela, jak z té situace ven, na potrat už bylo pozdě. Kdyby se to dozvěděl můj otec, velmi přísný muž, okamžitě by mě vyhodil z domu. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Rozhodla jsem se, že jediný způsob, jak zakrýt své neštěstí, je co nejdříve se vdát. Robert, můj rozvedený soused, se ukázal být tou nejlepší volbou. Byl o dost starší než já, ale už dlouho jsem si všimla, jak se na mě dívá.
Nebyl hezký, ale byl bohatý a dobrý člověk. Dříve jsem mu nevěnovala pozornost, ale teď jsem se otočila a přijala jeho pozvání na kávu. Pak se mi ho podařilo zlákat a ještě té noci jsem se ocitla v jeho posteli.
O týden později jsem začala naléhat, abychom se vzali. Robert nespěchal, chtěl, abychom se poznali, ale já neměla čas čekat. Byla jsem přesvědčená, že pro mě nebude problém ho přesvědčit, že je otcem mého nenarozeného dítěte.
Rodiče byli velmi překvapeni, když jsem jim oznámila své rozhodnutí, nicméně ho nezpochybňovali. Podepsali jsme v úzkém rodinném kruhu, bez velkého povyku a v bílých šatech. A hned měsíc po svatbě jsem Robertovi spěchala oznámit, že bude otcem.
Překvapeně se na mě podíval a zeptal se mě, jestli jsem si tím jistá. Objala jsem ho a zažertovala, že žena má nezvratný důkaz, kdy se stane matkou. Myslela jsem, že jsem tím svůj problém vyřešila, a netrpělivě jsem čekala na dítě.
V následujících měsících ke mně byl manžel laskavý, zrenovoval jeden z pokojů a vybavil ho vším, co jsem potřebovala. K Robertovi jsem byla čím dál víc připoutaná . Při propuštění nás přivítal, nabídl mi květiny a dlouho se díval na malou tvář našeho syna.
Ale v jeho chování bylo také něco zvláštního.
Když jsme se vrátili domů, několikrát se mě zeptal, jestli mu nechci něco říct. Myslela jsem si, že čeká, že mu povím, jak porod probíhal, a tak jsem mu ho podrobně popsala.
Vyloučila jsem jakékoli nebezpečí, že bych byla přistižena při lži.
Hned první noc si však manžel nelehl vedle mě na velký gauč v ložnici, ale přesunul se na gauč v obývacím pokoji.
Usoudila jsem, že mě nechce rušit, protože jsem rodila. Ale jak čas plynul, situace byla čím dál pochybnější.
Už jsem chtěla, aby mě Robert objal a políbil.
Nepřestával mluvit a usmívat se na miminko a míjel mě mlčky jako dopravní značku. Nakonec jsem to nevydržela a zeptala se ho, co se mezi námi děje.
Ukázalo se, že Robert od první chvíle věděl, že mu lžu. Se svou předchozí ženou se rozvedl, protože po mnoha pokusech o dítě lékaři dospěli k závěru, že je neplodný.
Manžel doufal, že mu přiznám pravdu, byl připraven přijmout mě s dítětem, i když nebylo jeho. S mou lží se však nedokázal smířit.
Nyní – nejsem ani vdaná, ani rozvedená. Nechci o manžela přijít, miluji ho a nevím, jak ho přimět, aby mi odpustil.
