Většina z nás jezdí na návštěvu ve dnech volna a o svátcích. V takových dnech se můžeme i zázrakem ocitnout ve společnosti úplně cizích lidí. Obvykle to probíhá asi takto: potkali jste se s přáteli na zimním stadionu a oni vám navrhli, abyste je navštívili. Jdete, ale předtím se nejprve ujistíte, že jste vítáni a že jsou připraveni vás přijmout.
V této situaci jsem se ocitl třikrát.
V prvním případě.
Tehdy nás vytrvale zvali na návštěvu, ale my jsme neměli v plánu nikam jet. Lidé, kteří nás zvali, však byli velmi neodbytní a my jsme jejich nátlaku podlehli. Když jsme přijeli, zjistili jsme, že paní domácí je na přijetí hostů naprosto nepřipravená. Neměla nic k jídlu. Navrhla nám, že si musíme společně něco uvařit k jídlu. Ukázala mi pytel brambor a řekla, abych je oloupala, a já jsem v krásném outfit….. Nejsem proti myšlence společně hodovat a vařit , ale nelíbilo se mi, že mě někdo shazuje.
Druhý případ.
Sednete si k vytříbenému stolu, na kterém je všechno….. Rohlíky, maso, kotlety, steaky, saláty, deset druhů salátů. Ale hostitelka žalostně obrátí oči v sloup a řekne, že je k smrti vyčerpaná, protože půlku večera vařila. Začne si dávat ruce pod nos a tře si napjatá záda. A právě v tu chvíli se vám dělá strašně špatně z toho, že jíte všechny ty pochoutky, které hostitelka s takovou námahou uvařila.
Třetí případ.
Stůl je ještě bohatší než v druhém případě. Na stole je všechno – ryby, maso, krabí a chobotnicové saláty….. Hostitelka s neskrývanou pýchou začne vyjmenovávat všechny pokrmy, které připravila, a u každého uvede cenu. A vy sedíte a hoříte hanbou, protože jste si s sebou přinesli jen mísu salátu a bigos. Přitom hostitelka nechtěla zmlknout, jen pořád dokola vyprávěla, kolik utratila za nákup té či oné pochoutky, a bědovala, jak je dnes všechno drahé….
Právě s takovými lidmi se vyhýbám dalším setkáním u stejného stolu…..
