Mé novorozené dceři jsou teprve dva týdny. A tchyně se zbláznila: chtěla dítě táhnout sto kilometrů v lijáku, aby ho vyfotila. Dovolte mi, abych vám o tom vyprávěla.
Když bylo mému muži pět let, zasadili s maminkou Renatou u chalupy strom. Netřeba dodávat, že si udělali památeční fotku. Od té doby se fotili každý rok na stejném místě a ve stejný den. Zpočátku se fotografovalo filmovými fotoaparáty, ale pak přišly chytré telefony, které tento úkol v podstatě usnadnily. Moje tchyně si fotografie tiskne a věší je v rámečcích na zeď v obývacím pokoji.
Tento tajný rituál mezi matkou a synem nikdy nechyběl. Když jsme spolu s manželem začali chodit a on mi řekl, že za pár dní bude mít narozeniny, plánovala jsem překvapení, ale on řekl, že jede na chalupu se svou matkou. A pak mi řekl o tom rituálu s fotografií. A bylo naprosto nemožné přesunout to na jiný den.
Když jsme byli manželé, manžel ještě jezdil s matkou na focení a jednou ho tchyně nepustila na služební cestu, po které měl slíbené povýšení. Každopádně se musel vyfotit, a to i pod hrozbou smrti nebo zastřelení.
A tak se nám narodila dcera. Která se podle tchyně měla také zúčastnit focení se svým otcem.
– Děti jsou přece nedílnou součástí života rodičů. Proto se na fotografii s otcem bude fotit moje vnučka. Zítra ráno beru s sebou syna a dítě. Už jsem nakoupila mléko, plenky. Vlak jede rychle. Určitě to stihneme.
– Moje dcera nikam nejede! – Prohlásila jsem. – Neměla by trávit dvě hodiny v jednom směru ve vlaku.
Zvlášť když je deštivé počasí, nechceme, aby malá nastydla.
– Myslím, že to úplně nechápeš, miláčku. Nikdo se tě neptá na tvůj názor. Zítra s námi pojede vnučka a to je všechno. – řekla tchyně se sarkastickým úsměvem na tváři.
– Ne, myslím, že jsi to špatně pochopila. Moje dcera nikam nejede. – Prohlásila jsem kategoricky.
Obecně řečeno, všechno skončilo hádkou. Vyhodila jsem Renatu ze dveří. Když se manžel vrátil z práce, řekla jsem mu o incidentu s tchyní. Uklidnil mě a řekl, že jsem udělala správnou věc.
Druhý den ráno za mnou Renata přiletěla.
– Proč není oblečená?
– Mami, jedeme samy, dcera zůstává doma. Zbláznila ses, že ji bereš ven v takovém dešti, vždyť jsou jí teprve dva týdny? – snažil se mi vysvětlit manžel.
– Nic se nestane, není to cukr, neroztaje! – křičela tchyně.
– Myslím, že jsme se včera na všem shodli! Moje dcera nikam nepůjde! – Řekla jsem.
Pak tchyně jako šílená začala na dceru řvát. Když jí můj muž znovu řekl, že dcera zůstane doma, Renata začala křičet:
– Renata: “Já jsem tyhle obrázky sbírala celé roky a teď si kvůli tvé ženě, té zlé zmiji, zničím své celoživotní dílo. Už tě nechci znát! Budu tě proklínat! A ať na tebe tvoje krásná dcera plivne, až vyroste, stejně jako ty na mě!
Tchyně vyběhla z bytu a hlasitě práskla dveřmi. Manžel ji spěšně dohnal, zatímco já jsem se snažila uklidnit vyděšené dítě.
Moje holčička spí a manžel se ještě nevrátil. Musel jít pořídit tradiční fotografii.
