Moje dcera, Eliška, nikdy nepoznala skutečnou bídu. Možná vyrůstala v podmínkách, které nebyly ideální, ale osud se na ni usmál. Její manžel, Marek, byl podnikavý a pracovitý muž. Vlastními silami vybudoval úspěšnou firmu, která jim zajistila pohodlný a bezstarostný život. Nebyl milionářem, ale uměl s penězi hospodařit a dokázal Elišce a jejich dceři, Anně, zajistit vše, o čem jiní mohli jen snít.
Koupil krásný dům na okraji Brna, v klidné čtvrti obklopené zelení, kde každá rodina měla své soukromí. Luxusní dovolené na Maledivách, značkové oblečení, soukromá škola pro Annu – nic jim nechybělo. Eliška nikdy nemusela řešit, co bude zítra. Peníze tu byly vždy, jako by nikdy nemohly dojít.
A pak přišla rána.
Manželství Elišky a Marka nikdy nebylo dokonalé. Občas se hádali, občas mezi nimi panovalo napětí. Byla doba, kdy se na nějaký čas rozešli. Myslel jsem, že je konec, že se jejich cesty rozejdou navždy. Ale nakonec se k sobě vrátili a snažili se jít dál.
Marek byl muž, kterého jsem si vždy vážil. Nestaral se jen o svou rodinu, ale také o mě. Po rozvodu s Eliščinou matkou jsem dlouho nevěděl, jak se postavit na vlastní nohy. Pracoval jsem od rána do večera, abych jí zajistil slušný život, ale pravdou bylo, že jsem jí nikdy nemohl dát to, co měly její kamarádky.
Neměl jsem peníze na drahé oblečení, nemohl jsem jí koupit nejnovější mobilní telefon, nemohl jsem jí zaplatit letní tábory, na které tolik chtěla jet. Když její spolužačky měly nejnovější iPhony, ona měla starý model, který už sotva fungoval. Nikdy mi nic nevyčítala, ale viděl jsem v jejích očích smutek a stud.
Viděl jsem to. A nemohl jsem s tím nic dělat.
Pak přišel Marek.
Byl jsem překvapený. Mladý, chytrý, úspěšný muž, který si vše vybudoval sám. A my? My jsme byli obyčejní lidé, kteří žili z výplaty do výplaty. Ale nikdy nám nedal pocit, že bychom byli méněcenní.
Jeho rodina Elišku přijala s otevřenou náručí. Svatba byla nádherná, luxusní, taková, o jaké jsem si nikdy netroufl ani snít. Pamatuji si, jak mi jeho matka řekla: „Jste Eliščin otec – a odteď jste součástí naší rodiny.“ Byla to slova, na která nikdy nezapomenu.
A několik let skutečně všechno vypadalo ideálně.
Až do chvíle, kdy se všechno zhroutilo.
Marek vyrůstal se svým dědečkem, mužem, který ho formoval a naučil ho všemu důležitému. Když jednoho dne náhle zemřel, něco v Markovi zemřelo s ním.
Začal být uzavřenější. Více pracoval, méně se smál. Miloval Elišku i Annu, ale bylo jasné, že ho něco trápí.
Ale byl zodpovědný. Myslel na budoucnost. Šetřil, investoval, zajišťoval rodinu, aby se jim nikdy nic nestalo.
Jenže osud byl krutý.
Několik let po smrti svého dědečka Marek vážně onemocněl. Bylo to rychlé. Příliš rychlé. Nikdo se s tím nestihl smířit, když jednoho dne odešel.
A tehdy Eliška začala ničit všechno, co její manžel vybudoval.
Namísto toho, aby ochránila dědictví, které jí Marek zanechal, začala utrácet. Bezhlavě, bez rozmyslu.
Drahé dovolené, oblečení, šperky, večírky. Peníze mizely před očima. Jakoby si myslela, že nikdy nedojdou.
Snažil jsem se s ní mluvit. Přesvědčit ji, aby přemýšlela o Anně, o její budoucnosti, o tom, že jednou ty peníze dojdou.
A ona se jen zasmála.
„Mám na to právo,“ řekla. „Celý život jsem se jenom starala. Teď si chci užívat.“
A pak řekla něco, co mi sevřelo srdce.
Podívala se mi přímo do očí a bez váhání pronesla:
„Jediné, na čem záleží, je dobře se vdát.“
Nemohl jsem tomu uvěřit.
Ona skutečně věřila, že pokud si Anna najde bohatého manžela, všechno bude v pořádku. A pokud ne? To už je její problém.
Díval jsem se na svou dceru a nepoznával jsem ji.
Vím, že ji nezměním. Vím, že moje slova pro ni nic neznamenají. Ale udělám všechno, co je v mých silách, abych pomohl Anně.
A Eliška?
Ta spěje k záhubě.
Prodala Markovu firmu – jedinou věc, která jí mohla zajistit budoucnost – a za všechny peníze otevřela luxusní wellness centrum.
Vím přesně, jak to skončí.
Nějakou dobu to bude fungovat. Bude mít klienty, peníze, pocit, že všechno je pod kontrolou.
A pak, jednoho dne, se všechno zhroutí.
A ona zůstane s prázdnýma rukama.
A já?
Já už ji nebudu moci zachránit.
Poprvé v životě nevím, jak zachránit vlastní dceru.
