MAMI, NAŠEL JSEM NÁM BABIČKU, PLAKALA NA ULICI! vykřikl syn. To jsem ještě netušila, jak nám tahle žena obrátí život vzhůru nohama
Šestiletému Pepíkovi se rozlepil jediný pár podzimních bot. Přiklusal ze školy, nohou bosky táhl, aby mu podrážka definitivně neodpadla. Byl z toho pěkně mrzutý maminka kupovala boty teprve před měsícem a Pepík moc dobře věděl, jak těžce na ně vydělává. Dělala ve dvou směnách, domů chodila tak unavená, že večer usínala rovnou na gauči v sukni. Ví, že ho máma nebude hubovat, není žádný drsoň, ale stejně se zlobil sám na sebe měl na boty víc dávat pozor!
Posadil se na lavičku u autobusové zastávky, stiskl botu, aby ji ještě udržel při životě, když v tom uslyšel tlumený vzlyk. Na druhém konci lavičky seděla starší paní v elegantním kabátu. Vedle ní stála velká kostkovaná taška. Paní měla červené oči a celá se malinko třásla, i když venku nebylo zrovna sychravo.
Pepík rázem zapomněl na své boty a zeptal se vlídně:
Vám se taky rozbily boty? povídá jí soucitně.
Paní leknutím nadskočila a pak na peprného kloučka smutně pousmála:
Ne, chlapče. Mně se rozbila život. Celá se mi rozpadla na kousky
Jmenovala se Božena Vávrová a bylo jí šedesát osm let. Celý život strávila jako zdravotní sestra, vychovala jediného syna Petra. Když se oženil, přijala snachu jako vlastní. Před měsícem přišel Petr s nápadem: Mami, prodáme tvůj dvoupokoják, přidáme naše úspory a koupíme velký dům za městem! Budeme bydlet všichni spolu, na zahrádce budeš vesele klusati! Božena Vávrová byla štěstím bez sebe. Tajně snila o velké šťastné rodině.
Byt se prodal během týdne, peníze syn vzal pod svou ochranu. A dnes ráno ji naložili do auta, vysadili s taškami u zastávky na okraji Brna a snacha ledově prohlásila: Chvilku tu počkejte, jedeme pro papíry. Pak vás vezmeme domů. Odjeli. Božena čekala šest hodin. Syn měl vypnutý mobil. Tehdy pochopila: oni už nikdy nepřijdou. Syn ji prostě vyhodil jak starou pohovku a všechno jí sebral.
Jak to, že nepřijdou? vykulil Pepík oči. To jste přece člověk, ne vyřazený koberec! Pojďte k nám! Máme s mamkou sice jen jeden pokoj, ale vejdeme se. Maminka je hodná, jenom často smutná. Táta občas přijde Není s námi, chodí jen když má upito, pak křičí a bere mamce peníze. Mamka pak brečí. Ale já vás k ní zavedu!
Božena chtěla protestovat, ale stejně neměla kam. V jejím věku spát pod širákem? To ať ji radši přejede šalina! Sehnula se pro tašku a vydala se za kulhajícím kloučkem.
Pepíkova maminka Katka, hubená a unavená žena se stíny pod očima, jen vydechla, když slyšela od Boženy celý ten příběh.
Pro pána, jak tohle může někdo udělat vlastní matce! Katka vířila rukama a hned postavila konvici na čaj. Zůstaňte u nás, paní Vávrová.
A tak zůstala. S její přítomností začal starý, maličký pronajatý byt vypadat úplně jinak. Katka po příchodu z práce našla doma vůni čerstvě upečených bábovek, na sporáku polévku, podlaha byla jak ze škatulky a Pepík v koutku pilně psal úkoly. Boty vzala Božena druhý den do opravny, zaplatila ze své důchodové karty, na kterou stihla těsně převést peníze, než syn vše vyluxoval.
Katka se poprvé za dlouhou dobu začala smát. Trochu přibrala, už se tolik neleknula každého šramotu a dokonce si koupila nové šaty. Všichni tři začali tvořit opravdovou rodinu.
Jednoho večera však někdo hrubě zabušil na dveře. Byl to Katčin bývalý manžel, Milan. Katka zbledla, chytla Pepíka do náruče a ztuhla.
Milan vrazil dovnitř, sotva dveře otevřel, a opile zaskřehotal:
Tak pojď, ženská, naval prachy! Už jsi dostala výplatu!
Než Katka stačila něco říct, ve dveřích kuchyně se jako přízrak objevila Božena, v ruce hrozivou litinovou pánev.
Mazej odsud, líná veš! spustila ledovým hlasem, s kterým by se hádat neodvážil ani sokol. Jen se tu ještě jednou ukážeš, vytluču ti pánev o palici a pak tě předám policejnímu strážníkovi. Ten bydlí ve vedlejším vchodu a už jsme se spřátelili!
Milan zcela vykolejený ucouvl, zakopl o práh a skutálel se na chodbu.
Božena tiše zamkla, obrátila se ke Katce a konejšivě řekla:
Tak. A teď si dáme čaj a ještě vlažnou bábovku.
Pepík s obdivem hleděl na svou novou babičku.
Mami, zašeptal a zatahal Katku za rukáv, jsem rád, že jsem ji našel! Teď už nás nikdo netrumfne!
Katka objala syna a tentokrát se rozplakala ale poprvé v životě štěstím.
A co vy, vzali byste domů neznámou paní? A sežene si Petr za své jednání pořádnou zlou karmu či český bumerang, co se nevyhýbá nikomu?
