Se zájmem sleduji tyto stránky, zejména příběhy, které jsou zde zveřejňovány.
Chci se také podělit o to, co se v posledních měsících dotýká mého srdce.
Jmenuji se Kate. Je mi 48 let.
Po rozvodu s manželem jsem si myslela, že už se nikdy nezamiluji. Byla jsem zničená, nějak prázdná….
Ale život mi připravil milé překvapení a poslal mi muže, který je ochoten udělat cokoli, abych se usmívala a byla šťastná.
Jmenuje se Adam a s ním se cítím milovaná, klidná, radostná.
Problém je v tom, že je mu 37 let a zatím nemá děti.
Řekl mi, že by chtěl mít alespoň jedno dítě, ale já mu to štěstí nemohu dát.
Čas od času říká, že to není to nejdůležitější, ale já nechci být vinna tím, že jsem muže, úžasného muže, připravila o možnost mít potomky.
Někdy, když jsem sama, přemýšlím, jestli nedělám špatnou věc.
Jsme spolu osm měsíců, nebydlíme spolu, ale vídáme se každý den.
Děláme si romantická překvapení, milujeme se jako puberťáci, ale já se bojím.
Bojím se, že tahle idyla nebude trvat věčně. Bez něj se zhroutím!
Ale taky se bojím, že jsem sobecká, protože on si zaslouží víc.
Jak byste se zachovali vy, kdybyste byli na mém místě?
Poslouchala bych své srdce, jednala bych rozumně jako osmačtyřicetiletá žena?
Měla bych pokračovat v životě bez něj, nebo zůstat?
Nevím, které rozhodnutí je správné a jak bych měla postupovat…..
Budu ráda, když se v komentářích podělíte o své názory.
Prosím, poraďte mi!
