Zdá se neuvěřitelně zvláštní slyšet v 21. století o lidech, kteří jsou zcela neschopní života, ale takoví lidé existují. Vezměme si například rodiny, kde rodiče své děti strašně chrání. V takových rodinách je dítě středem světa, i když je mu třeba padesát let, všechno se mu podává na stříbrném podnose. A pak rodiče odejdou a dítě zůstane samo v krutém světě. Příběh bude vyprávět právě o takovém případu.
Měli úžasnou rodinu – matku, otce a dceru. Žili si dobře a měli všeho dostatek. Otec neustále jezdil za prací do zahraničí. Přivážel si slušné peníze. A tak se rozhodli, že jeho žena nemá proč pracovat – může být ženou v domácnosti a vytvářet domov. Dcera také nic nedělala, protože její otec slíbil, že všechny uživí. Proto nechodila do školy a seděla doma a nikde nepracovala. Bylo to jako v pohádce. Ano, ale jen na chvíli.
Celá vesnice tou zprávou zašuměla. Sára v pětašedesáti letech zemřela – zastavilo se jí srdce a Anna zůstala sama. Jak se to mohlo stát! Co teď měla dělat? Anna neuměla uvařit ani vajíčko – všechno za ni dělala matka.
Ve čtyřiceti letech byla Anna opravdu odkázána sama na sebe. Její otec dříve vydělával a živil ji i její matku, ale pak zemřel. A teď byla mrtvá i její matka, která jí organizovala život a nenechala po sobě dceru ani umýt talíř.
Zcela nepřipravená na život v tomto světě zůstala Anna sama. Naštěstí jí zůstal alespoň dům a úspory.
Nabízí se otázka – proč dělat z dětí invalidy? Rodiče, jednou tu nebudete – naopak, měli byste své děti naučit postarat se o sebe a být samostatní, ne?
