K lékaři jsem šla až ve chvíli, kdy už se bolest nedala vydržet. Tři dny v kuse to už bylo moc. Hrozná bolest hlavy, kterou nesrazily žádné prášky. V noci jsem kvůli tomu nezamhouřila oka. Nejhorší nápad byl, sednout si k internetu a zkusit najít, co všechno může znamenat bolest hlavy.
Hned na prvních stránkách vyběhly články Jak poznat rozdíl mezi migrénou a nádorem na mozku a podobné katastrofické scénáře. Po přečtení snad všech dostupných příznaků se mi skoro chtělo rovnou přeskočit polikliniku a vydat se na služby pohřební.
Vzpomněla jsem si na povídku od Jaroslava Haška, kde postava náhodou otevře lékařskou příručku a objeví u sebe všechny nemoci, snad kromě poporodní horečky měl choleru, anémii, tanec sv. Víta a dokonce i slintavku, která příručku uzavírala. Mrzelo ho, že nemá právě tu poporodní horečku. Tak nějak jsem se cítila taky. Když jsem prošla každý kout internetu a objevila všechny smrtelné nemoci najednou, rozhodla jsem se: Dost! Zítra jdu k lékaři, ať se děje co chce!
V čekárně před ordinací se mnou zapředla řeč jedna starší paní.
Zeptala se mě:
Pilas?
Nechápala jsem.
Co jako pila?
Včera, pila jsi?
Nepila jsem, řekla jsem dotčeně.
Máš oči rudé jako po tahu…
No nazdar. Občas si myslím, že já chodím k psychologovi, abych se naučila komunikovat s lidmi, kteří by to potřebovali víc než já.
Děkuji, přikývla jsem. Za starost.
Přišla jsem do ordinace a začala slavnostně, jakoby uvádím vystoupení, vykládat všechny své příznaky. Nakonec jsem dodala i rudé oči jako třešničky na dortu.
Jakoby po tahu, ale opravdu jsem nepila, povzdechla jsem si.
Lékařka se na mě podívala, pokrčila rameny:
Máte oči v pořádku, nevymlouvejte si…
No, říkám pořád: chodit by měli jiní, než chodí.
Lékařka mi změřila tlak, tep, saturaci. Pokládala otázky. Podle mých odpovědí se spíš rýsoval obraz něčeho horšího než migréna.
Nemohli bychom udělat tomograf hlavy? MR? Zaplatím si to, navrhla jsem. Vždyť na internetu to doporučovali za tu noc jsem dostala diplom z oborů interny, neurologie, cévního a všeho dalšího.
Nejprve zachovejme klid, zkusíme to s cévami, uděláme rozbory, a dál uvidíme. Klid, odpověděla rozumně.
Tu noc jsem měla pocit, že už hůř být prostě nemůže. Brečela jsem a uvažovala: za čtyřicet let života jsem zvládla jen dvě děti a deset knih. Je to málo, nebo dost?
Děti jsou ještě malé, napůl vytvořené…
Knihy také ne dokonalé v nové je už na šestnácté straně překlep… Je ještě co vychovávat, u dětí i u literárních redaktorů…
Když jsem dorazila domů od lékařky, cestou jsem vyzvedla děti, koupila předepsané léky a vzala si je hned, jak jsem přišla domů. Tam jsem padla do postele vyčerpaná.
Děti ke mně přišly:
Mami, máme co jíst?
Máme, ale musíme uvařit… hned na to půjdu…
Hlava mě už tolik nebolela, spíš jsem neměla sílu tři dny bez energie.
Danek šel a připravil večeři sám. Osmažil vajíčka, ohřál těstoviny. Pak mi řekl: Mamko, nakrmil jsem Lídu, a mám ti přinést večeři až do postele?
Najednou mě zalil hřejivý pocit. Můj syn je už ve skutečnosti dospělý! Neztratí se!
Nemusíš nosit do postele, nemám hlad. Najím se později. Jsi šikovný.
Dobře, přikývl a donesl mi talíř nakrájeného ovoce. V kivi je víc vitamínu C než v pomeranči. Jablka mají hodně železa. A mandarinka je jen na ozdobu, jinak by shnila…
Samou pýchou jsem měla co dělat, abych se nerozplakala. Můj! Můj starostlivý kluk! Sotva jsem to vyslovila, hned jsem se cítila lépe.
Pak se Danek rozhodl zajít do obchodu.
Kam jdeš?
Došel granule pro kočku, vysvětlil.
A kup i zmrzlinu! zakřičela Lída. Mně taky dochází zásoby…
Dcera slavnostně vešla do mého pokoje: v brýlích, koupacím plášti a s kufříkem dětských lékařských nástrojů. Lída alias doktorka na hraní.
Tak co, paní nemocná, dáme injekci?
Říkej mi mami, ne paní nemocná.
Až budeš zdravá, tak budeš zase mamka. Otevři pusu!
Otevřela jsem pusu.
Cože, vy jste jedli kivi, a mně nedali? Kivi?!
Vem si, vždyť ti ho nikdo nebere, podávám jí talíř s ovocem.
Já už nemám hlad, měla jsem míchaná vejce. Teď čekám na zmrzlinu. Ale poslechnu si vás. Nasadila si růžový fonendoskop.
Já za tebou každý večer běhám s knížkou, abys mě poslouchala, a ty neposloucháš.
Ouu, špatné to je, Lída poslouchá můj krk. Hodně mluvíte a běháte za dětmi. Ordinace: injekce a zmrzlina. Pokud Danek koupí pro všechny. A když nekoupí, tak měl koupit!
To opravdu neochutná nemocná matka léčivý nanuk?
Místo odpovědi mi Lída šoupla do nohy plastovou injekci.
Auu! smála jsem se.
Tak to má být, to je na zdraví!
Upřímně, bylo mi už docela dobře. A když Danek opravdu koupil zmrzlinu všem, bylo mi skvěle. Hlava nebolela, síla se vracela, oči byly zase světle modré. Ještě chvilinku jsem si hrála na nemocnou maminku, a pohádku na dobrou noc četl Danek. Lída si vybrala jako pohádku cyklopedii.
To je encyklopedie o cyklopech, zažertoval Danek.
Četli si o Saturnu, pak o dinosaurech a nakonec o mléčných zubech. Málem se pohádali, jestli mléčné zuby měli i malí dinosauři.
Poslouchala jsem je, jak si povídají, a hřálo mě srdce tolik štěstí, lásky a jakéhosi pocitu smyslu, na kterém záleží úplně nejvíc v životě.
Později jsem ještě převlékala povlečení, protože převrátili talíř s ovocem a rozmazali po prostěradle celé kivi.
A nakonec jsme všichni tři usnuli vedle sebe.
Tak co, zabraly léky? ptala se mě paní doktorka druhý den ráno.
Přikývla jsem. Ale myslím, že pomohly trošku jiné tabletky moje děti, moje zázraky.
Jsou malí i velcí a dokážou dodat sílu místo bolesti, radost namísto smutku a štěstí místo zlosti.
Objímejte svoje děti, i když už jsou vyšší než vy. Není nic léčivějšího než tahle objetí. No, a snad jenom kivi, kde je vitamínu C opravdu hodně!
Všechno v životě je dočasné, jen láska v nás zůstává a právě ona je tím nejlepším lékem.
