Dívám se, jak Mirek opět místo úkolu do matiky kreslí do sešitu dalšího Rychlého šípa, a je mi s manželkou jasné, že v naší rodině asi čeká bezstarostná budoucnost jenom kocoura Mourka.
Desítky doučovatelů nezvládly v klukovi probudit zájem o přírodní vědy. Vlastně s každým dalším učitelem Mirek zdrhával spíš do filozofie. Všechno kolem nás je prý zbytečná honička, myslí si syn. Pravé štěstí je v nicnedělání, větrnících s čokoládou a pohádkách na mobilu.
Když už jsme skoro ztratili veškerou naději, našel jsem na internetu trochu podivný inzerát: Prodám činku a naučím vaše děti (i vás, kamarády, sousedy) mít rád školní i sportovní předměty. Vlastní metoda. Pracuji: matematika, dějepis, čeština, angličtina, biceps, triceps, záda, ramena, literatura, prsa. Josef.
Ve vší té bezvýchodnosti jsem ani dlouho neváhal, vyťukal číslo a po pár zazvoněních se v telefonu ozval hrubý, těžký hlas.
Slyším. V pozadí bylo slyšet tlumené cinkání železa.
Dobrý den, volám kvůli tomu inzerátu.
Činku jsem už prodal,” odsekl Josef a chtěl zavěsit.
Ne-ne, já kvůli doučování! Syn má problémy s matematikou, češtinou, literaturou
Věk, váha, dovednosti žáka?
Josef byl stručný až hrůza, zároveň to ale vzbuzovalo důvěru. Cinkání železa vystřídalo svištění švihadla a já měl pocit, že přes mobil snad ucítím i pot.
Devět let, dvacet pět kilo, už skoro sčítá pod sebe a
Jak dělá kliky?
Cože prosím?
Kliky, přítahy na hrazdě, kolik zvládne?
Netuším. Asi pět kliků?
Pozná předponu od přípony?
To teda, to bych musel radši zjistit u manželky
Co doma máte za nářadí?
Nářadí?
Kružítko, úhloměr, expandér, činky?
No, máme dřevěné pravítko
Rozumím. Pošlete adresu, jsem tam do hodiny, zahlásil Josef a zařval: Širší postoj, záda rovně! Ne mluvím vám, mám teď historii. A položil.
Chvilku jsem postál sám v chodbě s nohama rozkročenýma a zády napřímenýma jak pravítko, pak jsem šel za Mirkem.
Když jsem mu oznámil nového doučovatele, otočil na televizi hlasitost a poprosil o čaj s rohlíkem se šunkou. O vědu neměl nejmenší zájem.
Zazvonil zvonek. Manželka se podívala kukátkem a spatřila postavu, jejíž prsa v tričku jí způsobila lehkou závist.
Dobrý den, vstoupila do předsíně voňavá hora svalů jménem Josef.
V-v-vítej,” zamumlala manželka. Mám dojem, že přišel ten kluk s Fabií, co jsi mu sliboval vzkazem pod stěračem spravit zraky.
Promiňte, to bylo nedorozumnění, jsem očař Teda bývalý, ozvalo se z nitra bytu.
Já jsem Josef Novák, teď už jen doučovatel.
Aha, to jste vy, vynořil jsem se zpoza skříně. Omlouvám se, nepoznali jsme vás. Můžu vám vzít tašku?
Josef podal hokejovou tašku a jak ji pustil, překvapilo mě, jak těžká je. Kocour Mourek vystřelil z předsíně rychlostí švédské rakety.
Co v tom máte tak těžkého? funěl jsem, když jsem vláčel tašku do Mirkova pokoje.
Učební pomůcky. Základka a praktická cvičení.
Mirek, jak obvykle, se zabořoval do pohovky a hypnotizoval mobil, jenže teď ho vytrhlo otevření dveří.
Na sebe! Na sebe! křičel jsem ještě, ale Josef už stál uprostřed pokoje, nevšímal si nikoho, přeměřoval stěny.
Máte doma vrtačku?
Na co?
Na češtinu, odpověděl Josef, z tašky vytáhl hrazdu, boxovací pytel a lano.
Zkusím půjčit od souseda Zatím se seznamte. Mirek, tohle je pan Josef. Synku, tohle je pan doučovatel.
Kde jste sebral tolik svalů? vyhrkl Mirek místo pozdravu.
Sčítal jsem pod sebe,” utrousil Josef a začal navršovat závaží na sebe.
Tak pracujte, já mizím, vyběhl jsem z pokoje.
Jste silnější než Rychlý šíp?”
A kolik dává Rychlý šíp na bench?”
Mirek koukal nechápavě, ale cítil, že asi ne tolik jak Josef.
Já nemám rád učení, rozhodl se kluk jít rovnou k věci.
Učení je pro šprty. My budem makat na břišácích.
Josef se svalil na zem a začal předvádět cviky na břicho. Mirek stál v koutě a čekal, kdy to toho podivného doučovatele přestane bavit Josef ale jen střídal cviky a přidával zátěž. Pak přešel na činky, expandér, zakončil kliky.
Tak, pamatuješ si to? Chceš být silný? Nebo hodláš život protrpět jako tvůj mutant, celý v prachu a pavučinách?
Mirek zavrtěl hlavou.
Fajn! Všechno třikrát po čtyřicet pět minus třicet devět. Začínáme břichem.
A to je kolik?
Tak to mi řekni ty,” usmál se Josef.
Vrtačku nemáme, jen jsem našel akušroubovák,” vřítil jsem se zpátky do pokoje, ale když jsem zahlédl syna dělat kliky, rychle jsem vycouval.
***
Druhý den, v půl šesté ráno, zvoní budík i zvonek současně. Sotva rozlepuju oči, připravuju si v hlavě pořádný nářez pro nezvaného návštěvníka, ale když spatřím obrovskou pleš Josefa ve dveřích, zůstanu bez slovního arzenálu.
Máme dějepis a zeměpis. Úbor tenisky, tričko, kraťasy. Dneska běh dlouhý a studium krajiny a historie města.
Je ve třetí třídě, tyhle předměty ještě nemají,” zamumlám.
V plánu jsou i básně. Pojdete s námi?
Ne, já byl ve škole dobrej.”
V kterém roce odešlo tatarsko-mongolské jho z Čech?
Ehm za hodinu vstávám do práce, radši jdu zkusit vzbudit syna,” vykličkuji do Mirkova pokoje.
Za chvíli se vracím a šeptám:
Nevzbudí se.
Oblékněte mu triko, probere se cestou, mávl Josef.
***
Třikrát týdně se Josef objevil na prahu našeho bytu a Mirek s ním začal svoje tréninky. Pondělí: prsa-triceps-ramena-matematika-čeština; středa: záda-biceps-literatura-angličtina; pátek: nohy-zeměpis-dějepis.
Za tři týdny přišel Mirek do kuchyně bez trička. Uviděl jsem jeho břišáky a radši schoval svoje pivo pod konvici. Kluk zpevnil, narovnal se, začal nám s ženou předhazovat, jak moc posedáváme.
Mirko, mně se to nějak nezdá, kroutila u večeře žena hlavou. Víš, co si Mirek přeje k narozeninám?
Jasně PlayStation. Už to zkoušel i u mě.
Ne, švédskou stěnu a mixér na smoothie! Bojím se, že ten Josef není žádný doučovatel, ale nějaký magor na cvičení, co Mirkovi zničí zdraví.
Ale vždyť i matiku dělají.
Viděls je někdy s učebnicí?
Viděl jsem kalorickou tabulku.
Právě. Víš sama, že tělocvikáři, ti moc rozumu nepobrali
A náš syn bude taky takový”
Radši silný hlupák než slabý šprt, ne?
Radši normální dítě! Chci, aby se to zastavilo.
Zazvonil telefon.
To je jeho třídní, koukne žena a přijme hovor.
Halo? Copak provedl? Ano, hned přijedeme.
Co je?
Porval se. Vidíš, říkala jsem to, k ničemu to není dobré.”
Jedu s tebou.
***
Dojeli jsme taxíkem do školy, kde nás okamžitě hnali k ředitelce.
No tohle, doučovatel, dítě ve třetí třídě a už ředitelskou důtku
Byli tam rodiče, děti, psycholožka i paní učitelka a v kanceláři byl takový kravál, že spadl obraz na stěně.
Tady není tělocvična, ale škola, spustila zhurta jedna zmatek dělající máma.
A co se vlastně stalo? ptám se.
Učitelka vysvětluje:
Mirek nutil ostatní při přestávce dělat žebřík a počítat body pomocí dělení zlomky.
Cože?
Přitahovat se po jednom na hrazdě, postupně, s těžší vahou.
No jo, ale oni na mě nejdřív vylítli, nadávali, já jim vysvětloval, jak se skloňují slova trouba a frajer a místo bítky jsem je učil zlomky, jak říká pan Josef: Máš-li energii na bitku, máš energii na přítahy a místo boje s opicemi ukaž jim dělení, sklopil Mirek oči.
Říkal nám, že jestli se na něj znova vrhneme, tak skončíme u odmocnin! brečel spolužák.
Takovým troglodytům není ve třídě místo! spustila jedna máma.
Počkat, ozvu se. Takže žádná rvačka nebyla?
Ostatní vrtí hlavou.
Můj kluk, místo aby se pral, počítal zlomky a dělal přítahy?
A ještě s nimi běhal a učil je Seiferta!
Vidíš, řeknu ženě, a ty se bála, že bude z něj blbý svalovec.
Ředitelka si odkašlala:
Ráda bych se omluvila, ale musíme Mirkovi změnit třídu.
Ať se omluví vašemu synovi! ozval se jeden táta.
Ne vám, ale jeho rodičům. Má můj obdiv. Ale posuneme ho do čtvrté třídy. Roste rychleji než osnovy.
V kanceláři zavládlo ticho, jen závist a vztek doslova hučely hlavami nepřejících rodičů.
Venku jsem vytočil Josefa.
Pane Josefe, posouvají nás do čtvrtého, bude muset přidat nové předměty
***
Za týden byl Mirek opravdu ve čtvrté. Po dalších dvou zamířil na závody ve funkčním fitness a začal se připravovat na svou první dětskou olympiádu v literatuře. O měsíc později mi volal tatínek jednoho z těch, co tehdy měli spor, a chtěl na Josefa číslo.
Postupně vznikla tréninková skupina, kde děti vyhazovali ne za slabý výkon ve sportu, ale za špatné známky.
Co jsem si z téhle školy odnesl já? Někdy je dobré přestat tlačit dítě do stejných šuplíků, které známe. Možná má cestu, kterou jsme si my představit nedokázali. Hlavně je nechte dýchat a někdy je i trochu pot jim k tomu třeba.
