Robert vychovával svou dceru sám. Jeho jediným cílem bylo, aby se z ní stal skutečně slušný člověk. Robert nešetřil penězi, tvrdě pracoval, chtěl své dceři zajistit vše, co potřebovala. Bylo to pro ni těžké, protože tak brzy přišla o matku.
Monika trpěla tím, jak musela žít. Ostatní děti se dívce posmívaly, kvůli čemuž plakala a trápila se. Robert svou dceru vždy utěšoval a snažil se jí vysvětlit, že život se někdy mění tím nejnepředvídatelnějším způsobem. Miloval svou dceru celým srdcem a v takových chvílích jí dával najevo zvláštní péči.
Moničiným nejoblíbenějším svátkem byl vždycky Silvestr. Dívka na něj toužebně čekala a snila o tom, že se jí splní všechna přání. Ve škole se žáci oblékali do krásných maškarních kostýmů nebo šatů. Robert měl vždycky problémy s penězi, ale přesto se snažil, aby Monika v ten den vypadala dobře. Jednou dokonce koupil dívce tak krásné šaty, že se Monika stala skutečnou hvězdou: všichni spolužáci se kolem ní točili a vyjadřovali obdiv jejímu oblečení. Dívka byla velmi šťastná, neskonale vděčná svému otci.
Monika vyrostla. Po ukončení střední školy odešla studovat do velkého města. Všechno dopadlo přesně tak, jak si dívka naplánovala, protože byla vždycky velmi inteligentní. Monika odešla studovat. Život ve městě ji velmi ovlivnil. Dívka v sobě objevila touhu po penězích a stala se z ní vypočítavá, chladná osoba. Monika začala potkávat muže, kteří byli ochotni jí koupit něco drahého a utrácet peníze v restauracích.
Když Monika otěhotněla, připravovala se na svatbu. Dívka se cítila opravdu šťastná, protože její vyvolený byl bohatý. Nenapadlo ji však pozvat na obřad svého otce a další příbuzné. Místo toho Monika napsala Robertovi vzkaz, aby nepřišel. Dala mu jasně najevo, že na svatbě budou bohatí lidé. A on by tam neměl být.
Roberta takové jednání velmi rozrušilo. Celé roky investoval do své dcery vše, co měl, se vším jí pomáhal a vždy ji podporoval. Zasloužil si snad, aby se k němu takhle chovali? Když si vše promyslel, vydal se Robert do města.
Když nastal čas gratulovat hostům, přistoupil otec k Monice. Předal jí malou kytici, políbil ji a řekl, že jí přeje štěstí, a pak jednoduše odešel. Monika tam stála jako omráčená. Hluboce se styděla a nadávala si za svůj ošklivý čin. Jak se mohla takhle chovat k člověku, který jí byl nejdražší a nejbližší?
Monika se rozběhla za otcem, který ještě nebyl daleko. Plakala a prosila o odpuštění a slibovala, že už nikdy neudělá tak hroznou věc.
