Slyšeli jste, milé dámy, že máme v oddělení jednu starší paní? Už dost starou
Ano, je šedivá jako ořech. Asi má už vnoučata, ale pořád sem přichází malé dítě si vyžádalo, v jejím věku
Moje matka je očividně mladší než ona. Zajímalo by mě, kolik let má její manžel?
Tichá je, ponurá. S nikým si nešelú.
Nedůstojně se cítí, proto se nevyhýbá. Snažíme se jí všechno vysvětlit. Dokonce nevím, jak se k ní oslovit. Jmenují ji Blažena, ale možná by bylo lepší použít celé jméno a příjmení v porodním sále se rozproudila bouřlivá diskuse, když jedna z nastávajících maminek na chvilku opustila pokoj.
Blaženina osud byla těžký. Když bylo Tereze čtyři roky, celá rodina onemocněla tyfusem. Matka, otec, roční bratr i dědeček to nezvládli. Od té chvíle se o Terezu starala babička Marie, strohá a pevná žena, která dívce lásku nepřipustila.
Třicátého prvního roku Tereze a Vítovi připadalo třináct let. Žili v různých vesničkách, ale oba se přistěhovali do města Jihlava, kde pracovaly v továrně, kde chyběli pracovníci.
Tam u továrny také bydleli, tam se také seznámili. Od mládí makali, rukama jako dospělí.
V patnácti letech Vít vyrážel na frontu. Tereza, čilá dívka s ohnivě zrzavými vlasy, chtěla s ním jít, ale nebyla přijata. V zadních řadách, jak říkali, je pro vás větší užitek, najít takové dělníky je těžší
V osmnácti se Tereza a Vít provdali, svatba se neuskutečnila. Po válce byly těžké roky, nebylo času na slavnostní obřady.
Tereza, k nevoli své babičky, se přestěhovala ke svému manželovi. Jejich vesnice ležely asi třicet kilometrů od sebe.
O rok později se jim narodil syn, pojmenovali ho Václav. Mladí rodiče byli šťastní, v domě vládla idyla. V jejich mládí dopadlo mnoho neštěstí, ale zasloužili si to štěstí, i když ho museli vytrpět.
Jenže štěstí netrvalo dlouho.
Když mu bylo šest let, Tereza s manželem už stále žili bok po boku, ostatní v obci jim záviděli. Vít pracoval jako kameník, jeho peci byly proslulé po celém kraji.
Vít byl povolán postavit pec v sousední vesnici na druhém břehu řeky. Vzal s sebou malého Václava, protože Tereza byla v práci. Byl ledový den, a tak šli po zamrzlé řece.
Vít nesl těžkou krabici s nářadím, protože pracoval jen se svým, cizí nářadí neuznával.
Václav se radostně toulal a málo poslouchal otce, který ho žádal, aby šel po boku. Když už jim zbývalo jen dvacet metrů k břehu, chlapec uklouzl do zálivu pokrytého sněhem. Vít skočil zachraňovat syna, ale
Blažena si posívá už ve svých pětadvacet, když přišla o manžela i syna. Žít v domě, kde vše připomínalo ztracené, Tereza nedokázala, a vrátila se do rodné vesnice k babičce Marii.
Tereza se úplně uzavřela do sebe, život ztratil jakýkoli smysl. O založení nové rodiny ani nesnila.
Blaženě nedávno bylo čtyřicet tři. V tom věku se rozhodla, že si chce dítě. Byla si dobře vědoma těžkostí, které ji čekají, ale osamělost ji děsila víc než budoucí těžkosti.
Vesnice, kde Tereza žila, byla odlehlá, cesta k ní nebyla snadná. Byl mrazivý den, obávala se, že pomoc dorazí pozdě, a tak šla předem do nemocnice. O zdraví dítěte velmi pečovala, i když věk byl vysoký.
Od rána Tereza byla jako v polospánku, bloudila stíny nemocničních chodeb: přesně před osmnácti lety přišla o milovaného manžela i syna. Ne, čas ji nezhojil, bolest nepřestala.
Tereza se stala matkou zdravého chlapce, pojmenovala ho Dmitrij. Vždycky si pamatovala, jak Václav snil o bratru.
Kupte mi bráška, prosil ho. Táta mi už tolik hraček vyrobil! Budu si s bráškem hrát.
A jak ho budeš jmenovat? zeptal se táta.
Dmitrijem!
Pak to bude Dmitrij! zazářil Vít a podíval se na Terezu.
Tereza tehdy doufala, Vít to samozřejmě věděl. Václavovi řekli, že o dítě nemluví. Když ztratili manžela i syna, Tereza ztratila i dítě, které v ní ještě dříve žilo.
A tak se zrodil Dmitrij, jak si Václav přál.
Babička Marie s nevoli přivítala Terezu s novorozencem z nemocnice.
Co zase brečíš, můj poklade? usmála se Tereza, utišuje svýho maličkého.
To je hnusné, štěstí tvé, zamručela stará Marie. Všechno vesnice se jistě baví o tvé hanbě.
Už týden neukazuji nos ven, protože hned začnou výslechy. Co jim řeknu? Že má moje vnučka rozumu přibývá?
Vesnice samozřejmě hned řekla, co se děje. Nic v obci nezamrazovalo tak, jako singl Tereza ve věku čtyřiceti tří let s novorozeným synem.
Babička Terezu krutě kritizovala. Ale po roce Marie, ačkoliv byla už velice stará, rychle ztichla a brzy už neexistovala.
Tereza smutnila, přestože babička ji vychovala
Dimitrij vyrostl v pravého krasavce. Vysoký, hnědooký černoch, vůbec nepřipomínal matku, kterou miloval s jemností.
Ve sedmdesáti letech se Tereza stala babičkou. Dimitrij, když se dozvěděl o příchodu dcery, se spolu s matkou vydal do nemocnice. Jeho žena, Světlana, ležela na prvním patře.
Světlano, Světlano, volal šťastný otec. Ukaž dceru!
Světlana přišla ke oknu a držela v náručí dítě. Tereza se usmála, slzy se jí kutálely po tváři.
Hej! Mami, je zrzavá! Podívej, jak moc se podobá tobě! usmál se syn. Pro Blaženinu to byl radostný okamžik, vidět svého milého syna šťastného. Vyrůstal a už se nebál toho světa
Líbte stránku, podpořte autora lajky! Pište v komentářích své názory na přečtené! Pokud máte chuť na další příběhy, zanechte komentář a nezapomeňte na like. To nás povzbuzuje psát dál!
