V současné době je mi 75 let a již několik let mě trápí jedna otázka.
Mám dvě dcery a nevím, jak to správně udělat. Komu odkázat v závěti svůj byt. Přece bych nechtěl, aby se dcery po mé smrti pohádaly a přestaly spolu mluvit. O takových věcech jsem už nejednou slyšel. Kromě toho není nic horšího, než když se rodina hádá o hmotné statky.
S manželem jsme se od dětství snažili vychovávat dcery ve stejných podmínkách, věnovat jim dostatek lásky a pozornosti, kupovat vše stejně a nikdy nedošlo k žádným konfliktům. Ale nejstarší dcera až příliš brzy začala žít se svým přítelem. Bylo jí teprve devatenáct, když zjistila, že je těhotná. S manželem a rodiči přítele jsme je okamžitě nechali oddat. Narodilo se dítě, naše vnouče.
Jejich manželství však netrvalo dlouho. Našemu vnoučeti byl teprve rok, když jí manžel, řečeno na rovinu, utekl. Nemohli jsme nechat dceru s dítětem samotnou. Vzali jsme ji k sobě. Měli jsme dvoupokojový byt, takže místa bylo dost. Zvlášť když mladší v té době zrovna nastoupila na univerzitu a bydlela na koleji v jiném městě.
Abych to zkrátil, za celá léta, co s námi starší dcera žila, zejména o bytě, nepřemýšlela a nespěchala se vdát. Pořád nám říkala, že si buduje kariéru. Samozřejmě jsme nechápali, jakou kariéru má na mysli, protože pracovala jako expedientka v obchodě. No, ale to nevadí – byla to její věc. Neušetřili jsme ani kousek chleba pro ni a její vnouče.
S manželem jsme se snažili, co to šlo, vydělávali jsme peníze, pomáhali jsme jí, jak se dalo. Moje nejmladší dcera se vdala ve třiadvaceti letech. Alespoň měla štěstí. Chlap byl seriózní, cílevědomý a hned po svatbě si vzali hypotéku a začali ji společně splácet. S manželem jsme pomáhali, jak jsme mohli, ale ani my jsme nemohli dávat příliš mnoho peněz. Koneckonců, už jsme měli jednu dceru, která s námi žila, a kolik jsme měli důchodu.
Pak manžel onemocněl a dcery se samozřejmě snažily pomáhat, ulehčit otci život penězi a vším ostatním. Manžel zemřel před deseti lety. Nejstarší dcera a vnuk stále žijí se mnou. Nejmladší dcera a její manžel stále splácejí hypotéku.
A teď cítím, že přichází moje hodina, kdy se mám rozloučit. Ale komu mám odkázat byt? Jak ho mám správně rozdělit? Starší nemá byt a mladší má hypotéku. Jedné pomůžu, druhá se urazí. Nebo si s nimi mám upřímně promluvit?
