Byli jsme dva: já a můj bratr. Filip je o čtyři roky mladší než já. Oba jsme zdědili dům po rodičích. Právě v té době se mi podařilo našetřit peníze na vlastní jednopokojový byt. Takže když rodiče zemřeli, řekl jsem bratrovi, že může dům převzít. Dům po rodičích byl prostorný a v dobrém stavu, ale cesta do města trvala čtyřicet minut.
Bratr tam nechtěl zůstat natrvalo. Měl v plánu se co nejdříve odstěhovat. Navrhl jsem tedy Philipovi , aby u mě nějakou dobu zůstal. Chtěl jsem, aby si nejdřív našel práci a pak prodal dům a koupil si byt ve městě. Ale bratrovi se můj nápad z nějakého důvodu nelíbil. Prodal dům svých rodičů a za peníze si koupil auto.
Pak si začal pronajímat dům ve vesnici, kde žili naši rodiče, ale do města musí stále jezdit za prací. Nechápu svého bratra. Říká, že pronájem bytu ve městě je pro něj drahý, ale utrácet peníze za benzín už ne?
Nedávno se bratr zmínil o mé nabídce, ale teď se mi nechce mu pomáhat. Nemohl by ty peníze použít na koupi bytu nebo si třeba vzít půjčku, kdyby mu stále chyběly ? Zdá se, že vůbec nepřemýšlí.
