Co to zase tu pošramotilo? Zavolej rodině, ať přijedou dát pořádek, zuřila Běla. Nebudu po nich uklízet. Už mi stačí, že stále pereš povlečení po tvých kamarádech, co si zaparkovali přes noc na naší chatě.
Poslyš, mamka volala, řekl jsem u večeře. S příbuznými plánují na víkend grilovat u nás.
To je skvělé, odpověděla žena. Ať jedou, co nám zbyde? Svokra mi nikdy nevyhovuje.
No, chtějí přijet na naši chatu, vysvětlil jsem. Nemají vlastní, a v sobotu mě čeká oprava v autoservisu. Říkal jsem to jako naprostou samozřejmost. Řekl jsem, že nemůžeme jet na chatu o víkendu, a tak mamka požádala o klíče.
Neměla jsem jinou možnost než souhlasit, a později jsem toho litovala. Když jsme příští víkend s manželem vyrazili na chatu, zůstala jsem stát jako přivřená. Chata vypadala, jako po nevyspalém přejídání.
Bobule byly nasbírané, podlaha v domě špinavá, na sporáku samotně ležela hrnec se starým vývarem. Z kuchyňského okna byla sundána závěs. Běla nechtěla tomu uvěřit. Manželovi rodiče už měli šedesát let.
Všechno jsem mu vykládala:
Co to zase tady pobývalo? Zavolej rodině, ať přijedou dát pořádek, opakovala jsem se. Nebudu po nich uklízet. Už mě stačí, že stále pereš povlečení po tvých kamarádech, co si přespávali na naší chatě.
Přemýšlej, přetřídili jsme to. Dej to do pračky, vyjmi a pověš, radil jsem.
A příště to udělej sám! Jsi vůbec spokojený, jak taková naše chata a pozemek vypadá?
Muž ale nezavolal nikam. Běla už s ním nemluvila, a nakonec se usmířili. Manželství nás spojilo jen dva roky, svěřili jsme se z lásky, ačkoliv Běla občas přemýšlela, jestli to neudělala příliš rychle. Děti ještě neměli.
Všechno šlo jako obvykle: práce, dům, práce. O víkendech jsme buď chodili na procházky, nebo jezdili s přáteli do přírody. Všechno se změnilo, když maminka Běly najednou vzala nového manžela a přestěhovala se do Brna. Naše rodinná chata připadla Běle.
Po té najednou všichni příbuzní manžela začali Běli milovat. Vždycky chtěli přijíždět na naši chatu. Všichni vědí, že grilování je lepší na čerstvém vzduchu!
Příbuzní se objevil z ničeho nic: bratranci, sestřenice, strýcové, tety a dokonce babička manžela, všichni chtěli užít řeku a gril. Navíc i přátelé Petra.
Všichni přijížděli i s noclehou. Já jsem jako vždy připravoval gril. Bělě to začalo nudit, ale nechtěla zničit vztahy s rodinou manžela. Něco však muselo změnit.
Od víkendu jsem už čekal s napětím. Když se Běla a já vzali, má manželka už byla starší. Měla syna poměrně pozdě, a starší sestru Marii, která byla deset let starší než já. Svokra pocházela z vesnice a domněla se, že všechno, co je kolem, je společné.
Svokra i sestra Marie na chatě sbíraly vše krémy, šampony, houbičky, a dokonce i moje papuče. Pak znovu zavolala svokra a požádala Petra o klíče od chaty. Tentokrát chtěla Marie přivézt svou šéfku. Plánovali odpočinek a gril.
A jak obvykle, nezeptali se na mě, co s tím budu.
Dáme klíče mamce, řekl jsem. Samozřejmě jsem si pamatoval Bělin reakci na poslední návštěvu, ale nechtěl jsem to otevírat.
Běla pochopila, že musí jednat, a já se ocitl na opačné straně. Přemýšlela různé možnosti, zavolala mamce a stěžovala si.
Zavolám zpátky, odpověděla stručně.
Po dvaceti minutách zatelefonovala a řekla, že na chatu přijde její sestra s manželem a pobývají tam nějaký čas. Neměj žádné starosti, teta Olina ti pomůže, dodala.
Běla byla šokovaná. Teta Olina ji vždycky děsila; v dětství ji párkrát vezli na letní prázdniny k tetičce a ty vzpomínky ji pronásledovaly. Ale Olina Borislavová uměla vychovávat.
Teta večer zavolala:
Co to, vnučko, jak se máš? Už dlouho jsi nezavolala. A jak se chovat? Trochu se nastrašit, nebo radikálně? smála se radostně.
Běla se zachvěla.
Řekla jsi jim, že chata patří tobě? ptala se teta.
Nepamatuju si, ale všichni jsou si jisti, že je moje.
Neboj se, dítě, všechno zařídíme.
V neděli mi svokra volala rozhořčeně:
Prodali jste chatu? křičela. Kde jsou peníze? Proč nám nic neřekla?
Ukázalo se, že v sobotu na chatu přijeli Marie se šéfkou a svokra s manželem. Na pozemku už pět lidí opékalo klobásy.
Kdo jste? zakřičela Gábina Horáková.
A vy kdo jste? zeptala se autoritativně dáma, která přišla vstříc. Jsem majitelka chaty, neznám vás, odkud máte klíče?
Svokra v té skupině zůstala zaskočená. Sestra Petra se snažila vysvětlit rodinné vztahy a předané klíče. Majitelka se na ni mrzutě dívala a Marie se okamžitě zamotala. Gábina raději mlčela.
Nakonec jí klíče odebrali, zdvořile požádali, aby odešla a nevracela se. Jinak slíbili, že prošetří, odkud mají cizí klíče.
Běla z dálky slyšela, jak svokra křičí do sluchátka. Petr nic nechápal a ani slovo nedokázal vložit.
Dej sluchátko manželce, předal Petr telefon Běle. Chata není tvoje! jakoby slavnostně prohlásila svokra.
Cože? snažila se Běla zachovat klid. Myslíte si, že vše kolem je jen vaše?
Víš, že Marie přivedla na chatu svou šéfku, a může to mít následky? Plánují propouštění a ona ji chce získat. Když ji propustí, bude to na tvém svědomí, rozčílila se Gábina Horáková.
A co já? Teta Olina je hostitelkou, přijela si odpočinout, ani mě nezeptala. Kupte si svůj kousek a odjeďte, odvážně odpověděla Běla. Žili jste bez té chaty a teď ji ztratíte.
Po tom už tam nepojedu a ani rodina nepřijde, ztřásl se manžel.
To byl náš první vážný hádka. Petr byl zraněn, Marie přišla o práci.
Nikdy ti to neodpustím, řekl. Moje rodina ti dává lásku a péči, a ty nás podvedla.
Běla byla přesvědčená, že Marie ztratila práci z jiných důvodů. Najednou jí už vůbec nešlo o nikoho. Jejich vztah se dostal do slepé uličky.
Mami, asi se rozvádím s Petrem, řekla.
Rozhodni se sama, už jsi velká. Kde budeš bydlet? Můj byt jsem pronajala, pojď k Olíně, odpověděla.
Děkuji, samozřejmě. zasmála se Běla. Asi si půjčím byt.
Podala žádost o rozvod, pronajala si byt a od Petrova odešla. Na chatu už nejezdí.
Pokud chcete nezmeškat další zajímavé příběhy, přihlaste se k odběru! napsala na konci.
Zanechte své názory a emoce v komentářích, podpořte lajky.
