– Viktorie, počkej.
Dívka se otočila k hlasu. Věděla, že Robert na ni opět čeká před domem.
– Zase ty, už mě to nebaví. Jsi tu pořád! řekla.
Robert jí nesměle podal květiny.
– Jen jsem tě chtěl vidět.
Viktorie si květiny neochotně vzala a ztěžka oddechovala.
– Co s tebou mám dělat? Pochop, že mezi námi nic nebude! – řekla rozzlobeně. Každý den ti říkám to samé. Jsi jako dítě.
– Nemůžu jinak. Třeba to jednou přejde.
– Nepřejde to, dokud za mnou budeš běhat. Už jsem ti to říkal stokrát! Nejsi pro mě nic!
– Nerozčiluj se, miláčku, nesluší ti to. Sladké sny,” řekl.
– A já nejsem tvůj miláček! vykřikla Viktorie.
Robert se do Viktorie okamžitě zamiloval. Přišla k nim do školy, když byl v sedmé třídě. Od té doby seděla ve stejné lavici jako on. Dívka si Roberta také oblíbila a všude chodili spolu.
A teď, když skončili školu, se Viktorie hodně změnila. Roberta už vedle sebe neviděla.
“Jak je to možné?” pomyslel si.
Viděl, jak jeho Viktorii vozí domů jiní kluci. Sledovat to pro něj bylo bolestné. V takových chvílích si přísahal, že už za ní nikdy nepoběží. Druhý den ho však nohy donesly až na práh Viktoriina domu.
Viktorie předem věděla, že Robert bude sedět na lavičce poblíž vchodu. Doufala, že když ji uvidí s jiným mužem, nechá ji konečně na pokoji.
– Proč tu sedíš každý večer? Čekáš na někoho?
Robert zvedl oči a uviděl před sebou dívku. Okamžitě si všiml jejích ohnivě rudých vlasů a pih, které ji jen zdobily. Když se usmála, vypadala neuvěřitelně rozkošně. Vedle ní běžel pes, stejně rudý jako ona.
Usmál se a řekl:
– Čekám na štěstí. Ale to tu není…
– Možná ho hledáš na špatném místě…. Možná byste se měli jít projít a hledat ho? Moniek a já sem chodíme každý den. Chtěla by ses k nám přidat? Zkusíme štěstí ve třech.
Robert se podíval na okna Viktoriina bytu, pak vstal a rázně promluvil:
– “Víš, jdu do toho.
WiKtorie byla docela překvapená. Bylo to snad poprvé, co Roberta nenašla na lavičce. Zpomalila krok, ale nikdo tam nebyl. Viktorie přešla k lavičce, kde vždycky sedával Robert .
– Je prázdná, pomyslela si.
Pak uslyšela štěkot psa. Pak její pohled padl na dvě postavy. Z dálky viděla Roberta a dívku.
Viktorie žárlila. Bylo to poprvé, co se s ní Robert nesetkal. V dívčině duši byla prázdnota….
