Nedávno jsem navštívil svého syna Tomáše. Přesněji řečeno, přijel jsem mu pomoci. Tomáš se totiž rozhodl dát nové tapety a požádal mě o pomoc. Samozřejmě jsem nemohl synovi odmítnout jeho žádost.
Vzal jsem si dovolenou v práci a vyrazil k Tomášovi. Bydlí ode mě 250 kilometrů. Přijel jsem ve středu. Měli jsme pár dní na to, abychom vše zvládli. Byli jsme si jistí, že stihneme vše udělat včas.
První den jsme nalepili tapety v jednom pokoji, druhý den v dalším. A pak jednoho večera zazvonil telefon. Můj syn zvedl telefon a řekl:
– Ano, přijeďte! Skvělé! Budu moc rád vás všechny vidět! Seznamte se s mými novými přáteli! Přinesou vlastní jídlo!
Zeptal jsem se:
– Kdo to je?
– Hosté! Pět lidí! A mezitím musíme stihnout nalepit tapety v této místnosti.
Byl jsem v šoku:
Tomáši! Co to za hosty?! Nemáme žádné jídlo! V lednici máme jen míchaná vajíčka! A to pro všechny nestačí!
– Neboj se, tati! Všechno bude v pořádku! Hosté si sami přinesou jídlo! Nám jen zbývá připravit nádobí a čaj.
Byl jsem velmi překvapen. Jsem zvyklý na něco jiného: když zveme hosty, musíme nakoupit potraviny a uvařit hodně jídla. Ale můj syn řekl, že u nich to je úplně jinak.
Měli jsme čas nalepit tapety, osprchovat se a dát se do pořádku. A pak se začali scházet synovi hosté. Každý z nich přinesl dvě jídla. Někdo přinesl bramborový salát a knedlíky, někdo guláš a buchty, další udělal špízy a salát. A Tomáš jen postavil čajník, med a cukr. Ukázalo se, že Tomáš už pro tuto příležitost koupil jednorázové nádobí.
Stůl byl luxusní. Všichni s chutí jedli, pak pili čaj. A pak jedna žena začala zpívat a my se k ní přidali. Večer byl velmi veselý, rodinný a dojemný.
Potom si každý host vzal vlastní nádobí a hosté se rozloučili. My s Tomášem jsme umyli jen hrnečky a lžičky, talíře jsme prostě vyhodili do koše. Zabralo to ne více než deset minut.
Pak jsem se Tomáše zeptal: kdo to vymyslel? A on mi odpověděl:
– Dříve jsme také vítali hosty, jak říkáš ty. Ale je to tak náročné a drahé. Tak jsme se s přáteli poradili a rozhodli, že se budeme scházet každý u někoho jiného a každý přinese dvě jídla. Hostitel musí jen připravit nádobí a čaj. Začali jsme se tak scházet, všem se nám to moc líbilo, a teď se tak setkáváme pravidelně!
Mně se to také moc líbilo. Povídal jsem o tom svým přátelům a známým, ale jim se to z nepochopitelných důvodů nelíbilo. A to je škoda!
Odmítli dokonce taková setkání vyzkoušet. A to je škoda, myslím, že je to fakt skvělý nápad.
