Dobré zprávy
Dneska jsem si vzpomněl na své dětství v Českých Budějovicích. Bylo to období plné nevinnosti, i když jsem si už tehdy všiml, že život není vždy jednoduchý.
– Moje skleněnky nech být! vyjekla bývalá kamarádka. Radši si hlídej svoje voči! Myslíš, že nevím, na koho tu zíráš? – Takže žárlíš?
Dobrý den, milé dámy. O čem klepete? Posuňte se, chci si poslechnout zprávy. Takové věci v televizi určitě neuvidíte ani neuslyšíte, řekl Robert s úsměvem.
Tahle situace je u nás v Česku až moc známá. Na den si to pamatuji vdala jsem se, když mi bylo pětadvacet. Za rok se narodila moje dcera.
Hele, představ si takový příběh. Věra a Petr byli manželé už osm let. Petr dělá pro Věru první poslední stará se o ni, chrání ji, hýčká, rozmazluje.
Žena sbalila věci a zmizela neznámo kam
— Přestaň si hrát na svatou. Všechno se srovná. Ženský býva…
Žena si sbalila věci a zmizela neznámo kam Přestaň si hrát na světici. Všechno se srovná. Ženské bývají zlostné, ale pak je to přejde. Hlavní je, že jsme dosáhli cíle.
Dům, který nikomu nepatří
Sergej procitl bez budíku, jako obvykle v půl sedmé ráno. Panelový byt by…
Nikoho dům Mirek se probudil bez budíku, stejně jako každé ráno, přesně v půl sedmé. V bytě bylo úplné ticho, jen lednice si tiše brumlala v kuchyni.
Dovol mi vyprávět příběh ze života mého bratra. Asi rok chodil s dívkou jménem Bohdana. Byla nádherná, vždy pečlivě upravená a s ní byla každá konverzace zážitkem.
Mám kamaráda, jmenuje se David Novotný. Je to opravdu chytrý chlap, v naší partě se na něj obracíme s každým problémem a on nám vždy rád pomůže.
Objednáme si fialovou tapetu, řekl manžel Kláře. Ty snad nevidíš, že se to vůbec nehodí k té podlaze? Radši béžovou… Moje máma nesnáší béžovou, to









