Happy News

— Jednou porodila dceru, ne syna, vyklid’ byt — prohlásila tchyně. Manžel se postavil vedle ženy a ukázal matce na dveře. Hana stála uprostřed obýváku

Jeho vnukovi bylo dvacet a všech těch dvacet let Božena Havlová věděla: není to její vnuk. Není syn jejího syna. Cizí dítě, které snacha vydávala za vlastní.

Pes se objevil u pekárny v posledním zářijovém týdnu, kdy už ráno vonělo mokrou hlínou a kouřem ze zahrádkářský kolonie. Nikdo neviděl, odkud přišel.

Půl roku jsem šetřila na tuhle rekonstrukci, vybírala každou roli tapety, a vy jste přišli a strhali je, protože se vám, prosím pěkně, zdála barva smuteční?

Jsem z práce hladovej, uvař něco. Ten frajer, se kterým jsem chodila půl roku, řekl jednu větu – a já ho požádala, ať jde. Lístky jsem koupila tejden dopředu.

Božena Nováková položila tašku na zem a zastavila se u vrátka. Punťa seděl u verandy – velký, rezavý, s šedivým čumákem. Díval se na ni bez radosti, bez poznání.

Dnes ráno jsem si postavil čajovník. Prostě zvyk. Šest hodin, čajovník, hrnek, zápraží. A tak každý den. Čaj se uvařil. Vyšel jsem na zápraží, sedl si na schod.

—Porodila jsi dceru, ne syna, tak vyklízej byt, prohlásila tchyně. Manžel se postavil vedle své ženy a ukázal matce na dveře. Božena stála uprostřed obývacího

Jejímu vnukovi bylo dvacet let a celých těch dvacet let Božena Nováková věděla: není to její vnuk. Není to syn jejího syna. Cizí dítě, které snacha vydávala za vlastní.

**25. března 2024 – večer** Dneska je to už půl roku, co se ten příběh začal psát. Vlastně jsem si chtěla všechno zapsat, než to zapomenu.