Dobré zprávy
Máma říkala, že táta mě nikdy nepotřeboval, ale touha ho najít mě pronásledovala – a já jsem to dokázala!
024
Dnes večer jsem opět dlouho přemýšlela o tom, jak nepřítomnost mého otce formovala celý můj život. Čím jsem byla starší, tím víc jsem v sobě cítila potřebu
Dobré zprávy
Píšu tohle, zatímco pračka hučí. Je téměř dvě hodiny ráno. Dům je tichý, ale v mé hlavě je pořádný rozruch. Velký rozruch.
024
Píši tyto řádky, zatímco stará pračka v koutě pomalu hučí. Je hluboká noc, skoro dvě hodiny. Dům je ponořený do ticha, jen v mé hlavě se hemží myšlenky a neklid.
Dobré zprávy
Moje rodina se sešla u stolu, ale tatínek nikde nebyl. Okamžitě mě zaplavila úzkost a strach.
0128
Byly mi teprve tři roky, když jsem zůstal jen já a táta. Maminku jsem nepoznal, protože dala přednost jinému muži místo vlastní rodiny. Táta nikdy nehledal
Dobré zprávy
Leonid nikdy nevěřil, že Irina je jeho dcera. Věra, jeho žena, pracovala v místním krámku a pomlouva…
0341
Ladislav nikdy nevěřil, že Irena je jeho dcera. Věra, jeho manželka, pracovala v obchodě. Připletlo se povídání, jak se často zavírá v kumbálu s cizími muži.
Dobré zprávy
Píšu toto, zatímco pračka hučí. Je skoro dvě hodiny ráno. Dům je tichý, ale v mé hlavě je rušno. Velmi rušno.
023
Píšu tohle, zatímco pračka tiše hučí. Je skoro dvě ráno. Dům je ponořený do ticha, ale v mé hlavě je hluk a chaos. Až k nesnesení. Je mi jednačtyřicet.
Dobré zprávy
– Proč mnou tolik pohrdáš? – Zeptala jsem se své tchyně
070
Uklízela jsem v našem bytě na Žižkově: zametala jsem kouty a začala drhnout podlahu. Pak moje tchyně, paní Květoslava Holubová, rozlila záměrně na čerstvě
Dobré zprávy
Vzala jsem kamarádku s sebou na dovolenou, ale vůbec jsem netušila, jak zareaguje na moji laskavost
028
S manželem jsme spolu sedm let. Žili jsme spokojeně, doslova pohádkově. Manžel podnikal, já pracovala především pro radost. Za celou tu dobu jsme ale neměli děti.
Dobré zprávy
Deset let pracovala jako kuchařka v rodině svého syna a nikdy nedostala žádné poděkování
0133
Deset let pracovala jako kuchařka v rodině syna a žádná vděčnost Učitelka odešla do důchodu v pětapadesáti letech. Deset let pak žila u syna, v jeho domácnosti
Dobré zprávy
Máma říkala, že táta mě nikdy nepotřeboval, ale touha ho najít mě pronásledovala – a já jsem to dokázala!
023
Můj život byl odjakživa ovlivněn nepřítomností mého otce a jak jsem dospívala, touha ho najít a zjistit odpovědi na otázky, které mě tížily, jen sílila.
Dobré zprávy
Píšu toto, zatímco pračka hučí. Je skoro dvě hodiny ráno. Dům je tichý, ale v mé hlavě je hluk. Hodně hluku.
012
Píšu tohle, zatímco pračka ještě stále hučí. Je skoro dvě ráno. Dům je tichý, ale v mé hlavě je to jak na pouti. Tolik myšlenek naráz, že ani nevím, kde začít.