Dobré zprávy
Dnes večer jsem opět dlouho přemýšlela o tom, jak nepřítomnost mého otce formovala celý můj život. Čím jsem byla starší, tím víc jsem v sobě cítila potřebu
Dobré zprávy
Píši tyto řádky, zatímco stará pračka v koutě pomalu hučí. Je hluboká noc, skoro dvě hodiny. Dům je ponořený do ticha, jen v mé hlavě se hemží myšlenky a neklid.
Byly mi teprve tři roky, když jsem zůstal jen já a táta. Maminku jsem nepoznal, protože dala přednost jinému muži místo vlastní rodiny. Táta nikdy nehledal
Ladislav nikdy nevěřil, že Irena je jeho dcera. Věra, jeho manželka, pracovala v obchodě. Připletlo se povídání, jak se často zavírá v kumbálu s cizími muži.
Dobré zprávy
Píšu tohle, zatímco pračka tiše hučí. Je skoro dvě ráno. Dům je ponořený do ticha, ale v mé hlavě je hluk a chaos. Až k nesnesení. Je mi jednačtyřicet.
Uklízela jsem v našem bytě na Žižkově: zametala jsem kouty a začala drhnout podlahu. Pak moje tchyně, paní Květoslava Holubová, rozlila záměrně na čerstvě
S manželem jsme spolu sedm let. Žili jsme spokojeně, doslova pohádkově. Manžel podnikal, já pracovala především pro radost. Za celou tu dobu jsme ale neměli děti.
Deset let pracovala jako kuchařka v rodině syna a žádná vděčnost Učitelka odešla do důchodu v pětapadesáti letech. Deset let pak žila u syna, v jeho domácnosti
Můj život byl odjakživa ovlivněn nepřítomností mého otce a jak jsem dospívala, touha ho najít a zjistit odpovědi na otázky, které mě tížily, jen sílila.
Dobré zprávy
Píšu tohle, zatímco pračka ještě stále hučí. Je skoro dvě ráno. Dům je tichý, ale v mé hlavě je to jak na pouti. Tolik myšlenek naráz, že ani nevím, kde začít.






