Happy News
Galina Pavlovna vstupovala do mého bytu, jako by to byl starobylý zámek v Kutné Hoře a ona sama Marie Terezie, která přijela na nečekanou inspekci do zapadlé vesnice.
**Deníkový zápis – Josef, 15. října** Celý život jsem si přál syna. Už jsem mu vymyslel jméno – Tomáš. Jenže osud to zařídil jinak a doma nám vyrostly
— Mámina kopie klíče je hotová. „Večer jí ji předáme,“ oznámil Ivo, zapínaje bundu s výrazem člověka, který právě prodal můj osobní prostor za rodinnou slevu.
Mourek přestal žrát třetí den. Paní Novotná si nejdřív myslela, že jenom vybírá. Ale slova veterináře jí otevřely oči – v zrcadle uviděla stejně tesklivou
— Romane, postav ten kufr opatrně, je tam můj luxusní krém, kdyby se rozbil, to bys splácel do konce života! — hlas švagrové rozrazil klid naší chodby
— Klíče na stůl. Hned. — Věra stála ve dveřích svýho bytu s rukama založenýma na prsou. Třásla se vzteky. V předsíni, obklopená třema obříma kostkovanýma
Brigadýr zavolal v sedm ráno a řekl jediné slovo: pes. Petr chvíli nechápal, co má pes společného s bouráním staré kůlny. – Jaký pes, Václave?
Libuše Horáková vstupovala do mého bytu, jako by to byl Pražský hrad a ona sama císařovna Marie Terezie, která přijela na nečekanou kontrolu do zapadlé vesnice.
Dnes je můj den. Celý život jsem snil o synovi – už dávno jsem mu vymyslel jméno: Timotej. Osud to ale zařídil jinak – s Lenkou máme tři dcery.
Ahoj, ty jo, musím ti to vyprávět, je to fakt k zamyšlení. Takže bývalej manžel mi tři roky říkal, jak strašně mu chybím. A pak jsem si prostě jen sedla