Dobré zprávy
Moje máma bude bydlet s námi, a tečka, prohlásil manžel. Ale večer už si balil věci. Víš, jsou chlapi, co dělají rozhodnutí jak když zatloukají hřebíky.
Dobré zprávy
Táto, pojď se podívat na divadlo. Venek přivedl rodinu domů Václav, kterého jsme doma nazývali Venek, měl klasickou marquis kočičí kresbu: hřbet tmavě
Čtvrteční večer. Pracovní týden byl skoro za mnou, když zazvonil telefon. Zvedl jej Petr a podle toho, jak posmutněl, jsem tušila, že něco se chystá.
“Vždyť jsi už v důchodu. Měla bys hlídat vnoučata,” prohlásila dcera. Odpověď matky ji ale zaskočila
Vždyť jsi v důchodu. Máš sedět s vnoučaty, prohlásila dcera. Odpověď matky ji zaskočila. Jarmila Novotná odešla v pátek do důchodu. A už v pondělí pochopila: je to past.
Otec měl za to, že jsem zostudila rodinu než zjistil, co vlastně provedl on Kapitola 1: Batoh, co vážil víc než minulost Otec otevřel dveře pomalu, jako
Dobré zprávy
Táto! Pojď se podívat na úžasnou scénu. Venouš přivedl rodinu Venouš byl kocour v klasické “markýzské” barvě: jeho záda se leskla temně modře
Dobré zprávy
Tati! Pojď se podívat na to, co se děje. Venek přivedl rodinu domů Venek, jak jsme tehdy zvali kocoura Vojtěcha, měl typickou českou markýz barvu: tmavě
Dobré zprávy
Tati! Pojď se podívat na to divadlo. Venouš přivedl domů rodinu… Venouš byl kocour, co měl typickou marquis barvu: tmavomodrá hřbet, stejný odstín
Otec kráčel směrem k vesnici s ledovým klidem muže, který je zvyklý mít vždy pravdu. Tři měsíce dostatek času, aby se pýcha zlomila, aby si člověk uvědomil
Stalo se to před dvěma lety. Moje pracovní cesta v Brně se chýlila ke konci a brzy jsem měl jet zpátky domů do Ostravy. Na nádraží jsem si koupil lístek





